Přednedávnem mne zaujal film pod názvem Muži, co zírají na kozy. Kromě toho, že jsem si vypůjčil jeho parafrázi pro titulek tohoto článku, o něm mnoho nevím. Neviděl jsem ho. Ale vím jedno: existují také muži, kteří zírají na zápasící ženy.
Rádi se na ně dívají.
Jenom dívají.
Nejlépe při nějaké bezprostřední příležitosti, naživo. Nestačí jim dívat se na film, na fotky.
Chtějí být při tom.
Cítit tu atmosféru boje, ženskosti, blízkost zápasnic. Slyšet jejich prudké oddechování, hekání, supění, pištění.
A vidět jejich obličeje zblízka, obdivovat jejich těla.
Chtějí slyšet jejich pohyb na žíněnce, kroky i převalování se na žíněnce.
Chtějí slyšet jejich hlasy.
Možná chtějí zachytit jejich pohled.
Chtějí ten zážitek zažít a zachytit v paměti a odnést a uchovat si tu vzpomínku na hodně dlouho.
Nemusí jít nutně jen o ty kozy.
sobota 11. prosince 2010
Těžký úděl judistky
O tom, že judistky to nemají vůbec lehké, a že boj na zemi neboli newaza dává pěkně zabrat, se můžete přesvědčit na následujících záběrech.
Jedna z aktérek se v ní pokoušela svou protivnici chytit do sankaku gatame, což je chvat, kdy nohama sevře soupeřčinu hlavu a následně ji znehybní.
Bránící se judistka měla možnost dosyta si užít blízkosti jejích chodidel u svého obličeje. Není jisté, jestli ji nenapadlo, že by ji kousla, to by se však v žádném případě neslučovalo se sportovním přístupem a nejspíš by ji postihla diskvalifikace.
Nutno podotknout, že nakonec snahám své soupeřky úspěšně odolala a vysmekla se jí.
Ale byla to zabíračka!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)