Není blondýna jako blondýna

Karla se posadila a četla: "Blondýny jsou specifický lidský druh. Jsou něco víc i méně než obyčejné ženy. Nikdy se nevyrovnají brunetám, a přesto je budou vždy převyšovat."
Co to je za blbost? Kterej magor tohle vymyslel?
Do šatny nakoukl Dominik.
"Už seš připravená? Za chvíli začínáme."
Dominik byl producent. Měl prachy, dost na to, aby mohl sponzorovat svoje koníčky. A Dominik se rád díval na to, jak se perou dvě ženské. Karla byla zápasnice. Zápasy pro Dominikovu společnost brala jako přivýdělek ke studiu. Studovala dějiny umění na Univerzitě. Nikomu se s tím nechlubila.
"Jasně, už jdu," zamumlala zamyšleně.
"Ta nová je na tebe pěkně nachystaná," zafuněl spokojeně Dominik. Bylo mu asi čtyřicet, začínal plešatět a byl pěkně pupkatý. Občas se s ní pokoušel flirtovat, ale Karla si ho držela od těla.
"Jo?" nadzvedla Karla obočí a časopis odhodila na lavici.
"Co s ní uděláš?" chtěl vědět Dominik.
"Jako vždycky. Posadím se jí na obličej."
"Jo, to by bylo fajn," zašklebil se Dominik. "Naděláme spoustu fotek. Chlapi po tom šílej."
Ty mezi ně tutově patříš, pomyslela si Karla."Co je zač, nevíš?"
"Náká gymnastka prej. Vypadá mladě."
"Je hezká?"
"Jo, docela ujde," olízl si Dominik mlsně rty. "Dal bych si říct."
Karla obrátila znechuceně oči v sloup."Blondýna?"
Dominik se uchechtl. "Jak to víš?"
Karla se k němu ve dveřích šatny otočila.
"To víš, intuice. Nedávno jsem četla, že my blondýny jsme specifickej lidskej druh. Takže ovládám telepatii a podobný věci, víš?"
"Nevěděl jsem, že jsi mutantka!" zavolal za ní Dominik se smíchem a spěchal za ní.
Na žíněnce už čekala Karlina dnešní soupeřka.
Karla si ji ostražitě prohlédla. Představuje pro mě vážné nebezpečí? odhadovala ji zkušeně. Myslím, že ne. Je to jen hloupá holka, která si o sobě myslí víc, než je.
"Tak holky, dneska to bude nahoře bez," oznámil Dominik a mrkl na kameramana.
"Fajn," ucedila Karla a sundala si podprdu. S uspokojením zaznamenala, že má větší prsa než ta druhá.
"Nebude to TRIB, ale competitive," dodal kameraman, mladý kluk, jakýsi Dominikův kámoš nebo snad bratranec."Tak se snažte, děvčata."
Karla ukázala kameramanovi vztyčený prostředník.
Donminik ještě v krátkosti shrnul pravidla - hlavně pro tu novou - žádné škrábání, kousání, žádná krev, zápas na půl hodiny, vítězí ta, které se soupeřka víckrát vzdá - Karla už to znala nazpaměť.
"Na začátek natočíme ještě nějaký to povídání," upřesnil Dominik.
"Vážně to někoho baví?" povzdychla si Karla. Její soupeřka se nejistě zachichotala.
"Zákazníci to chtějí, zákazníci to dostanou," objasnil jim Dominik svou životní filozofii.
Postavily se k sobě a dívaly se jedna druhé zblízka do očí.
Karlina soupeřka neuhýbala pohledem, vypadala odhodlaně.
Hraje si na tvrdou mrchu, ale není, napadlo Karlu. Diskotéková princezna.
Dominik jim pokládal stupidní otázky a ony na ně musely odpovídat. Jak se jmenují, jestli myslí, že vyhrají, co si myslí o své soupeřce, jakou mají taktiku, a podobné blbosti.
Pak zápas začal.
Než se stačila Ilona (tak se totiž jmenovala) pořádně vzpamatovat, byla na zádech a Karla na ní.






Karla nelenila a svůj posez na ní ještě vylepšila.





Netrvalo dlouho a dosáhla svého cíle. Dostala její hlavu mezi svá stehna a pevně ji stiskla.









Chytila jí pevně za zápěstí a osedlala si ji jako neposlušnou školačku.









Ilona se nevzmohla vůbec na nic.







Nakonec k ní bezmocně zvedla oči a zašeptala: "OK, vzdávám se."





Karla z ní mlčky slezla. Byla trochu zklamaná, čekala větší odpor.




Teď, když si už vyjasnily, která z nich je silnější, byl zápas jednoznačnou záležitostí.
Po půlhodině, kterou si Karla pěkně vychutnala, odešla Ilona jako zpráskaný pes do šatny, ani se pořádně nerozloučila.
Dominik byl přesto nadšený.
"Great one-sided match!" pokoušel se na Karlu udělat dojem svou dětskou angličtinou.
"Ta už nepřijde," poznamenal kameraman jízlivě. "Nedalas jí žádnou šanci."
"Jsi pěkná potvora, Karlo, víš to?" zubil se Dominik.
Karla pokrčila rameny.
"My blondýny jsme zvláštní živočišnej druh."