Moje velká premiéra

Vždycky, už odmala, jsem toužil po tom zazápasit si se ženou.
Když jsem chodil do školy, párkrát se mi to i podařilo a přemluvil jsem nebo vyprovokoval některou svoji spolužačku - líbilo se mi, když byla větší než já (tímpádem mě trochu podceňovala, protože se domnívala, že je silnější).
Když však nepočítám občasné pranice se svojí starší sestrou a jeden prázdninový sranda mač s její kamarádkou, stále to nebylo naplnění mé životní silné touhy utkat se v souboji kdo z koho s mladou urostlou samicí na žíněnce.
Uvažoval jsem, že se přihlásím do kroužku juda, ale tam byly dívčí a chlapecké kategorie oddělěné a prát se s kluky mě nebavilo.
Takže jsem až do svých pětadvaceti fantazíroval a snil a učitelkách, sousedkách, prodavačkách v supermarketech, sestřenicích, televizních moderátorkách a filmových herečkách, jak s nimi v nejrůznějších prostředích měřím své síly.
Jednou, když jsem si takhle představoval, jak bych udělil lekci v bahně svojí nesnesitelně drzé sestřenici, mě oslovil kamarád (kterému jsem se se svým snem svěřil), že zná někoho, kdo by mi mohl udělat radost.
Zavolal jsem na telefonní číslo, které mi dal a na den svých pětadvacátých narozenin jsem si domluvil zápas.
Maník pracoval pro společnost zabávající se filmováním mixed wrestlingu, tedy zápasů ženy proti muži. Promluvili jsme si, on si mě otipoval a odhadl a vybral pro mě vhodnou soupeřku.
Řekl mi, že mám přijít příští den.
V noci jsem nemohl samou nedočkavostí a vzrušením dospat!
Byl jsem ohromně nervózní a zároveň jsem se strašně těšil.
Kohopak mi asi vybere? Představoval jsem si dívku/ženu, která na mě čeká. Doufal jsem, že by mohla být aspoň trochu pěkná a k světu, zápolit s nějakou uhrovitou brécou se mi moc nechtělo, ale kdyby došlok této variantě, byl jsem připraven zhostit se své role se ctí.
Příštího dne v pět odpoledne jsem přišel do smluveného bytu. Všechno už bylo nachystáno k zápasu. Čekal jsem, až se objeví moje sokyně.
Když jsem ji uviděl, nemohl jsem zabránit tomu, aby se mi neotevřela ústa.
Byla to nádherná opálená blondýna, mladá a sexy, tak v mojem věku, možná o něco větší než já.
Měla na sobě černé bikiny a usmívala se.
"Čau, já jsem Karina," plácla mě po rameni.
Vykoktal jsem svoje jméno. Nemohl jsem spustit oči z jejího pupku.
Nemohl jsem se dočkat, až jí položím na lopatky.
Prohlížela si mě sice trochu skepticky (napohled nevypadám moc jako vazba), ale nakonec kývla a dala chlapíkovi, co to všechno měl natáčet, pokyn, aby začal.
"Tak se do sebe pusťte," řekl kameraman. "Žádné kopání, škrábání a kousání, když se někdo vzdá, stačí poklepat a boj se přeruší. Zápas trvá půlhodiny, vyhrává v něm ten, kdo víckrát toho druhého přemůže. Jasné?"
Podívala se mi klidně do očí.
"Dostanu tě."
Tvářil jsem se vážně a soustředěně.
"To se ještě uvidí."
Vrhli jsme se na sebe. Zezačátku měla převahu ona, nebyl jsem zvyklý na to, aby mě přitom někdo filmoval a dopustil jsem se několika chyb, které ona hbitě využila. Taky mi chvíli trvalo, než jsem si uvědomil, že největší pozor si musím dávat na její nohy, měla je hrozně silné a jakmile mě vzala do svěráku, měl jsem pocit, že mě zlomí v pase.
Dostala se za mě, sevřela mě nohama, chvíli na mě rajtovala jako na koňovi, pak mi vrazila patu do rozkroku, dostala mě na břicho a dost potupným způsobem mě chytila za chodidlo, mrcha jedna.














Zjevně jí to bavilo. Ještě, že mě nezačala lechtat, to bych asi nepřežil.
Musel jsem se vzdát.
Přerušili jsem souboj a znovu se postavili proti sobě. 0:1. Umiňoval jsem si, že si musím dát větší pozor a nějak ji překvapit.
Bylo vidět, že už mě úplně podceňuje, že už mě odepsala. A to byla moje příležitost.
Objala mě rukama v podpaží a pokusila se mě strhnout na sebe a přehodit, což se jí ale nepodařilo, takže jsem zůstal na ní. Bezohledně se mi pokusila vrazit koleno do rozkroku a ochromit mě, já se tomu však na poslední chvíli vyhnul a dál ji udržoval na zemi, pod sebou. Po chvíli trochu znervózněla, věděl jsem, že jí to není moc po chuti. Sice jsem ji neměl zcela pod kontrolou, ale nutil jsem ji bránit se a setrvávat v pozici, která jí byla nepříjemná.












Konečně se mi podařilo vyhnout se jejím noháma odtlačit je stranou a přitisknout se svým trupem na její. Měl jsem ji na zádech a měl jsem v úmyslu mít ji takhle ještě pěkně dlouho.








V jednu chvíli se mi dokonce podařilo chytit ji a provléct ruku mezi nohama!
Byl to nádherný pocit, to mi věřte.







Moje štěstí však netrvalo příliš dlouho a ona se mi vysmekla. Zaměřil jsem teď svou pozornost k tomu, abych si ji nějak osedlal obkročmo.
Ať dělala, co dělala, nebyla schopna tomu zabránit.
Jupííí!














A mám tě, pomyslel jsem si s nesmírným uspokojením.
Seděl jsem na ní.
Chtěl jsem, aby ta chvíle trvala věčně.
Ale ona se pochopitelně kroutila a vzpouzela jako červ. To se ví, že se jí to nelíbilo.















Že se mi jí podaří ukřižovat, tak o tom se mi ani nesnilo.
Ale dokázal jsem to!
Přitiskl jsem jí zápěstí k zemi a celou vahou jí tlačil k zemi.
Naše oči se setkaly.
Měl jsem erekci jako kláda.
Nasadil jsem jí pupčení jako z učebnice.
Tak krásně už jsem dlouho žádnou neměl přemoženou!
Věděl jsem, že vzpomínku na tyto chvíle budu v srdci přechovávat věčně.
Pokud k této chvíli směřoval můj život, pak nebyl promarněn a dočkal se svého naplnění.
Byla to velkolepá oslava principu mužskosti, kterým se řídí příroda a svět, a který říkal, že žena je příslušníkem slabšího pohlaví a musí se podřídit mužovu přání. Žena se odjakživa snažily emancipovat a cpaly se tam, kam nepatřily a nechtěly se smířit se svou podřízenou úlohou. Ale když došlo k přímé konfrontaci, byly donuceny k poslušnosti.
Byl jsem šťastný.
Kdo pod sebou nedržel přemoženou ženu, neví, co je to za krásu.
Blondýna se snažila co mohla, ale na nic se nezmohla, ovládal jsem ji dokonale.
Byla moje.

















Měl jsem neodolatelné nutkání provést jí nějakou zlomyslnost, olíznout jí čelo, strčit jí prst do pusy, popleskat jí pohrdavě po tváři nebo zatahat za vlasy na počest svého slavného vítězství, aby si i ona tuto chvíli nadosmrti zapamatovala a cítila při ní zahanbení a záchvěv studu.
Díval jsem se jí zblízka do tváře - byla krásná, když byla přemožená.
Tak hrdá a tak bezmocná.
Vydržel bych se na ni dívat věčně.



















"Stop, to stačí, konec zápasu!" zavolal kameraman.
Cože, zrovna teď, když jsem byl v nejlepším?
Neochotně jsem jsem z blondýny slezl a snažil se nějak zakrát svou parádní erekci - ještě, že jsem si vzal boxerky!
Nepodívala se mi do očí, nepromluvila se mnou ani slovo.
Věděl jsem, že jsem zlomil její samičí pýchu.
Patřilo jí to. Už dlouho asi jenom vítězila a potřebovala dostat od někoho pořádnou lekci.
Dokonce se na odchodu pohádala s tím klukem od kamery.
Asi mu vyčítala, že ji nedovedl nějaký slabší kousek.
Kluk si jen povzdychl a mrknul na mě.
"Nandals jí to pěkně."
Natáhl ruku, dal mi několik zmačkaných tisícovek jako odměnu (docela slušné na půlhodinky "práce"!) a řekl, ať se mu zase někdy ozvu, že mi vybere nějakou jinou protivnici.
"Už sis to někdy rozdal s černoškou?"
Vypadalo to, že na mě čeká vcelku zářivá budoucnost.