Jednou dole, jednou nahoře

Zápas je jen náhoda, jednou jsi dole jednou nahoře,
zápas plyne jak voda, a bez něj štěstí není...
Po tomto notoricky známém klasickém popěvku se můžeme podívat na důkaz toho, že muž a žena se mohou nejen milovat, leč dokonce mohou spolu i zápasit.
Kdo by si to ještě na začátku cudného 20. století dokázal představit?
Dokonce ještě i dnes, ve století 21. na tuto ušlechtilou zábavu a sport pohlížejí někteří moralističtí estéti či bojovné feministky skrze prsty.
Přitom na tom nic není.
Rozhodně je to lepší než válčit.
Případně jalově moralizovat a odsuzovat něčí vkus.












Kdysi bylo nepsaným pravidlem, že ve smíšených zápasech muže a ženy vítězila výhradně něžnější polovička lidstva. Taky to podle toho vypadalo. Nahrané, předstírané, křečovité, směšné.
Doba se naštěstí změnila.
Nyní už může muž nad ženou zvítězit, je mu to dovoleno.
A ženy se nestydí a nebojí případné porážky.
Zkrátka - jednou jsi dole, jednou nahoře.
Můžeš zvítězit i prohrát.
Během jednoho zápasu klidně i několikrát.
Zápas je zkrátka jako život.