Případ slečny uškrcené v ringu

"Hmmm... tak vy říkáte, milý Watsone, že se to stalo při zápase?"

"Ano, Holmesi. Přímo při jednom z nich."

"Byl jste se už poohlédnout na místě činu?"

"Byl jsem přímo v ringu."

"V ringu?"

"Ano, tam. Tam, kde spolu zápasily."

"Zápasily?"

"Ano, zápasily. Ty dvě dámy z lepších kruhů."

"Dámy?"

"No, máte pravdu, možná to nebyly dámy. Každopádně to byly dvě pohledné ženské."

"A proč ty dámy spolu vlastně zápasily? Nepohodly se snad?"

"Ne ne, nic takového. Řekl bych, že je to prostě baví. Zápasit a vědět, že se na ně ostatní - převážně tedy, abych tak řekl, mužské obecenstvo - dívají."

"To má být nějaký nový druh sportu, či co?"

"Přesně tak. Do Londýna dorazil teprve nedávno. Z Ameriky, povídá se."

"Prohnilá země pokleslých mravů."

"Jistojistě."

"A jak se to tedy stalo?"

"Jedna to prostě přehnala."

"Takže tu druhou udusila?"

"Přesně tak."

"Takže se na to všichni klidně dívali, jak ji v podstatě zabila?"

"Dá se to tak říct."

"Takže vražda na veřejnosti za bílého dne?"

"Není to vražda, Holmesi. Inspektor Lestrade to prohlásil za neúmyslné zabití."

"Packal jeden."

"To máte pravdu."

"Takže případ je v postatě vyřešen a já kvůli tomu ani nemusím vstávat ze svého křesla, že."

"Ani ne, Holmesi. Můžete dál hrát na housle."

"To je vynikající. A nemusel jsem k tomu ani použít svou proslulou dedukční metodu!"

"A povězte mi upřímně, milý Watsone, nezdá se vám, že svět, ve kterém spolu ženy zápasí, spěje do pekla?"

"No víte, Holmesi, nemůžu si pomoct, ale... mně... mně se to líbí."
"Tak takhle je to tedy s vámi!"

"Nu ano. Jak prosté, milý Holmesi."