Brazilky růlují

Tak nejdřív si dáme Cléo Fernandez, Miss Plus Size 2012 Brasileira!

Další na řadě nevím, jak se jmenuje, ale tečou mi z ní sliny.

Tahle by dostala pořádně přes prdel.

Zajímavé plavky představuje další slečna.
Zjistil jsem si, že se jmenuje Stacey Hiett.

Když se neučeše, vypadá jako Medúza.
Opravdová fúrie!

Gréta

Gréta mě okouzlila svou sebevědomou přirozeností, při které se za své kypré tvary nestyděla a naopak z nich udělala svoji přednost.
Rodiče jí dali jméno Gretchen a vyrůstala v Holandsku až do svých dvanácti let.
Byla rodiči vychovávána v přísně katolickém puritánství, které v ní jen kumulovalo potlačovanou vášeň.
Působila trochu upjatě a nepřístupně, odhadl jsem ji na netykavku.
Když jsem ji viděl poprvé v plavkách, byl jsem však beznadějně ztracen.

Líbila se mi a rád bych ji zkrotil, aby byla jen moje, dostal ji na záda a posadil se na ní.
Držel bych jí ruce a ona by se vzpírala a bránila, krásně zadýchaná a rozzuřená a zápasili bychom spolu.

Bylo by to nadoraz, urputné a vysilující, ale nakonec bych ji dostal.
Bylo jí teprv šestnáct, ale na svůj věk vypadala starší, dospěleji. Vyzrále.
Nasadil bych jí držení. Znehybnil bych ji jako v judistickém zápase.

Měl jsem to promyšlené.
Přišel bych, slušně bych pozdravil, rozesmál bych ji, rozřehtal a pak bych se s ní popral.
Mám rád, když si holka nenechá všechno líbit a chce se prát, když ji k tomu ověřenými prostředky vyprovokuju. Když se neurazí, ale vrátí to.
Líbí se mi, když se chce prát a myslí si, že ji u toho budu šetřit, protože je holka.
Takhle se spletly a naletěly už mnohé.

A mě to tak víc baví, když s ní měřím sílu, kdo je silnější.
Když to zjistí, většinou už je pozdě, už není cesty zpět a já na nich sedím a dávám jim co proto.
Už jsou zpola osedlané a já krotím jejich vzpupnost a namyšlenost. prostě nemůžu odolat a musím je vidět na lopatkách.

Gréta by byla dobrá protivnice, nevzdala by se snadno. Tím si jsem jistý.
A věřím, že náš zápas by se i jí líbil a toužila by po odvetě a zůstali bychom blízcí přátelé.
Občas, když by se jí chtělo a měla na to náladu, by si přišla ke mně do bytu jen tak přátelsky zazápasit.
Pak bychom vytáhli vínko a buď vyrazili někam do města na diskotéku, nebo se jen tak váleli u televize a objednali si pizzu.

Samozřejmě bych si musel dát pozor, aby se nesetkala s dalšími dívkami, které si ke mně příležitostně chodí zazápasit.
Aby na sebe nežárlily.
Já už jsem takový, že je nejdřív něco naučím, aby tomu přišly na chuť, a pak je neumím odmítnout, když zase přijdou.

A střídám to, nediskriminuju ani brunetky. Ale musí být trochu při těle, aby se mi to s nima líbilo, vychrtlé holky u mě nemají šanci.
Ale fakt jsem zatížený spíš na ty bloncky, velká blondýna má u mě velkou šanci, že se s ní poperu a přeperu ji.
To k tomu patří a ony to nakonec vědí.

I když to jsou někdy docela divoké souboje a i když jim nakonec nařežu, vždy se k nim chovám po zápase sportovně a jako k dámám, mám je v úctě a ony to vědí také.

A ptáte se, co na moje eskapády říká manželka?
Má pro ně pochopení.
Ona jediná mě totiž vždycky přemůže.