Gréta

Gréta mě okouzlila svou sebevědomou přirozeností, při které se za své kypré tvary nestyděla a naopak z nich udělala svoji přednost.
Rodiče jí dali jméno Gretchen a vyrůstala v Holandsku až do svých dvanácti let.
Byla rodiči vychovávána v přísně katolickém puritánství, které v ní jen kumulovalo potlačovanou vášeň.
Působila trochu upjatě a nepřístupně, odhadl jsem ji na netykavku.
Když jsem ji viděl poprvé v plavkách, byl jsem však beznadějně ztracen.

Líbila se mi a rád bych ji zkrotil, aby byla jen moje, dostal ji na záda a posadil se na ní.
Držel bych jí ruce a ona by se vzpírala a bránila, krásně zadýchaná a rozzuřená a zápasili bychom spolu.

Bylo by to nadoraz, urputné a vysilující, ale nakonec bych ji dostal.
Bylo jí teprv šestnáct, ale na svůj věk vypadala starší, dospěleji. Vyzrále.
Nasadil bych jí držení. Znehybnil bych ji jako v judistickém zápase.

Měl jsem to promyšlené.
Přišel bych, slušně bych pozdravil, rozesmál bych ji, rozřehtal a pak bych se s ní popral.
Mám rád, když si holka nenechá všechno líbit a chce se prát, když ji k tomu ověřenými prostředky vyprovokuju. Když se neurazí, ale vrátí to.
Líbí se mi, když se chce prát a myslí si, že ji u toho budu šetřit, protože je holka.
Takhle se spletly a naletěly už mnohé.

A mě to tak víc baví, když s ní měřím sílu, kdo je silnější.
Když to zjistí, většinou už je pozdě, už není cesty zpět a já na nich sedím a dávám jim co proto.
Už jsou zpola osedlané a já krotím jejich vzpupnost a namyšlenost. prostě nemůžu odolat a musím je vidět na lopatkách.

Gréta by byla dobrá protivnice, nevzdala by se snadno. Tím si jsem jistý.
A věřím, že náš zápas by se i jí líbil a toužila by po odvetě a zůstali bychom blízcí přátelé.
Občas, když by se jí chtělo a měla na to náladu, by si přišla ke mně do bytu jen tak přátelsky zazápasit.
Pak bychom vytáhli vínko a buď vyrazili někam do města na diskotéku, nebo se jen tak váleli u televize a objednali si pizzu.

Samozřejmě bych si musel dát pozor, aby se nesetkala s dalšími dívkami, které si ke mně příležitostně chodí zazápasit.
Aby na sebe nežárlily.
Já už jsem takový, že je nejdřív něco naučím, aby tomu přišly na chuť, a pak je neumím odmítnout, když zase přijdou.

A střídám to, nediskriminuju ani brunetky. Ale musí být trochu při těle, aby se mi to s nima líbilo, vychrtlé holky u mě nemají šanci.
Ale fakt jsem zatížený spíš na ty bloncky, velká blondýna má u mě velkou šanci, že se s ní poperu a přeperu ji.
To k tomu patří a ony to nakonec vědí.

I když to jsou někdy docela divoké souboje a i když jim nakonec nařežu, vždy se k nim chovám po zápase sportovně a jako k dámám, mám je v úctě a ony to vědí také.

A ptáte se, co na moje eskapády říká manželka?
Má pro ně pochopení.
Ona jediná mě totiž vždycky přemůže.