Zápas v tělocvičně

"Bujnochová, kolikrát ti mám říkat, že máš hejbnout zadkem a dělat, co říkám?"

Milena, učitelka tělocviku, už začínala ztrácet trpělivost.

"Ale próč, paní účo? Mně se nechce."

Šárce, její žačce v hodině tělocviku, to neušlo, a dál ji provokovala, co to dalo.

Byla napůl Rómka, měla pověst rebelky a některé holky ve třídě se jí bály.

Její spolužačky se nezakrytě pochechtávaly.

Milena, pětatřicetiletá blondýna, která měla o pár kilo navíc, než by se jí líbilo, se postavila před neposlušnou Šárku a dala si ruce v bok.

"Budeš mě poslouchat, rozumíš, ty náno?"

Hned jak to z ní vyšlo, si uvědomila, že ujela a přestřelila, zároveň se jí však ulevilo, když řekla nahlas, co cítí.

To si sebevědomá Šaryna ovšem nedala líbit.

Taky si dala ruce v bok.

"Tak hele, účo, urážet mě nebudete, jasný?"

Všichni zatajili dech nad tou opovážlivostí.

Milena cítila, jak v obličeji nekontrolovatelně rudne.

"Co si to dovoluješ, ty drzá...."

Už měla na jazyku černá opice, ale včas se zarazila. Ještě by ji měla za rasistku.

Šárka se jí otevřeně vysmívala.

"Na to nemáte, soudružko účo, abyste si na mě vyskakovala. Stejně bych vás přeprala, kdyby na to přišlo. Kdybysme nebyly ve škole, netroufla byste si na mě."

Milena cítila, jak u okolních stojících dívek ztrácí autoritu.

Přinutila se k úsměvu, který měl vypadat sebejistě a trochu výhružně.

"Chceš si to rozdat, Bujnochová? Upozorňuju tě, že jsem kdysi dělala judo."
Šárka málem zavýskla radostí.

Dostala tu husu namyšlenou tam, kam chtěla.

"Jó? To je bezva. Já taky. Tak to můžem zkusit, ne?"

Milena zaváhala. S tím nepočítala, že bude mít Šaryna tu odvahu se jí postavit.

Couvnout už nemohla, zesměšnila by se.

"Tak co, paní účo?" dotírala na ni dál Šaryna. "Snad se mě nebojíte? Když jste taková přebornice."

"Nebojte se, paní učitelko," ozvala se Radka, která Bujnochovou neměla příliš v lásce. "Dejte jí lekci. Už to potřebuje jako sůl."

"Jen jí dej, Šaryno!"

"Věřím, že vyhrajete, paní učitelko! Držím vám palce!"

"Vsadím se, o co chcete, že ji Šaryna položí na lopatky," prohlásila její nejlepší kamarádka Sylva tak, aby to všichni slyšeli.

Milena si měřila Šárku pohledem, odhadovala ji.

Ač o skoro dvacet roků mladší, i Šárka byla urostlá a pevně stavěná, mohly vážit tak stejně.

Šárka si okázale pomalu uvázala tmavé vlasy do copu.

"Tak pojďte," vyzvala učitelku.

Ostatní holky ze třídy kolem nich vytvořily kdákající hlouček.

Byly celé vzrušené - to tu ještě nebylo!

Milena si upravila červený cvičební úbor, vlastně to byly plavky, a bez varování se pokusila Šárku zaskočit a nasadit jí kravatu. Ta to však čekala, byla ve střehu a hbitě uhnula.

"Ale no tak, paní učitelko, to od vás nebylo moc fér."

Milena se zastyděla.

Zápas začal.

Obě kolem sebe opatrně, vyčkávavě kroužily.

Šaryna byla snědá, napůl cikánka, šklebila se.

Asi se těšila, jak nakope prdel téhle usedlé gádžovce.

Měla skvělou příležitost znemožnit a zesměšnit svou úču před zraky kamarádek.

Milena coby zralá blondýna v letech, se snažila zachovat důstojnost, držet si odstup.

Nehodlala klesnout na úroveň téhle trapné puberťačky.

Zaklesly se do sebe, objaly pažemi, snažily se jedna druhou strhnout a povalit na žíněnku.

Nakonec se mrštnější Šárce povedlo vychýlit ji z rovnováhy a dostat ji na zem.

Milena se ji pokusila setrvačností přes sebe přehodit, ale nepodařilo se jí to - Šaryna byla moc těžká. Získala vrch.

"To je vono, Šary!" ječela Sylva. "Už ji máš! Už je tvoje! Drž ji! Už je totálně v piči!"

Občas, když se nehlídala, měla slovník jako vysloužilá kanálnice.

Starou belu mě má, pomyslela si Milena vztekle a snažila se zabránit tomu, aby jí Šárka zalehla obkročmo, objímala ji nohu.

Její žákyně se prozatím spokojila s touto dílčí výhodou, nespěchala. Věděla, že je ve výhodnější pozici, čekala, co učitelka podnikne, jak se pokusí uvolnit.

Šárka svou pozici zkušeně, postupně, pomalu vylepšovala a Milena proti tomu nemohla nic moc dělat.

Bránila se ze všech sil, bojovala jako lvice, ale stejně se na ní zanedlouho její žačka uvelebila obkročmo.

V judu by teď ohlásili držení a za dvacet pět vteřin by byl konec, blesklo Mileně hlavou.

Tohle ale není judistický zápas, namlouvala si pomstychtivě.

Ještě pořád můžu vyhrát.

Šárka se na ni posunula a pokusila se jí sevřít hlavu stehny, ale Milena se vzepjala a shodila ji ze sebe.

Sylva zklamaně zakurvovala a zapičovala.

Leč Mileně se nepodařilo vstát, Šárka jí to nedovolila, dostala se za ni a objala ji paži kolem krku.

Začala ji škrtit.

Šponovala ji.

Ta mrcha.

Milena se nemohla z jejího chvatu vymanit.

Cítila, že rudne, krev se jí z nedostatku vzduchu hrnula do tváří.

"Chcete se vzdát, paní učitelko?" pošeptala jí líbezně do ucha Šárka.

Nikdy! Tu radost jí neudělá.

Vždyť je stará jak její dcera!

Dál držela.

Šaryna se snažila škrcení stupňovat, ale neměla na to dost síly.

Chvílemi odpočívala, jakoby si nevěděla rady, jak to ukončit.

Milena vycítila svou šanci.

Nadzvedla se na kolena, zvedla zadnici a shodila ze sebe Šárku.

Znovu stály naproti sobě.

Šárce, navzdory jejímu mládí a energii, už zjevně docházely síly. Těžce supěla a její pohyby byly pomalejší, než na začátku, kdy byla plná agresivity.

Milena ji lehce bočním chvatem dostala na zem a rázem byla na ní.

Nelenila a znehybnila ji držením tatešiho-gatame, svou oblíbenou technikou. Uměla s ní kdysi přemoci i mnohem těžší a silnější soupeřky.

Šárka supěla, měla dost.

Tak přece jen jsem tě dostala, holčičko, pomyslela si Milena s těžko potlačitelným uspokojením.

Dál ji držela pod sebou.

"Tak dělej! Bojuj! Shoď ji ze sebe!" pištěla zklamaně Sylva. "Do piči!"

"Výborně, paní učitelko!" jásala snaživě šprtka Radka. "Ta už má dost!"

A měla.

Bujnochová měla dost a už jen bezmocně ukazovala chodidla.

Bylo po zápase.
Ještě naposledy se pokusila divoce uvolnit, a když se jí to nepodařilo, vztekle zavřískla a zuřivě plácla dlaní na žíněnku.

"Vzdáváš se?" zeptala se jí Milena.

"Jó, do prdele, jste lepší než já."

Milena ji propustila ze svého sevření.

Šárka zahanbeně vstala. Neměla daleko do breku. Přišla k ní Sylva, ve snaze jí utěšit, ale jen odsekla a odehnala ji.

"Tak si vyliž prdel," urazila se.

Milena se spokojeně rozhlédla po své třídě.

Cítila se jako vítězka. Byl to dobrý pocit.

Žákyně na ní visely obdivnýma očima.

"Teda, paní učitelko - jste fakt třída," vzdychla obdivně Radka a udělala na ni lesbické oči.

Milena radši dělala, že si toho nevšimla.

Ostatní pochvalně a uznale přitakávaly.

"Bujnochová, hejbni zadkem a předvěď nám kotouly," zavelela Milena rozjařeně.

Šárka za posměšného bučení spolužaček začala dělat, co jí učitelka nařídila.