Dobře přemožená tchyně

Dalo mi to práci, byla to fuška a trvalo mi to dlouho, ale nakonec jsem ji utahal, unavil, přelstil, povalil a dostal na záda.
Odměna za mou námahu, kterou jsem na to musel vynaložit, však byla sladká.
Tchyně se vztekala, ale to bylo tak všechno, co mohla dělat. Dostat se zpoza mně nemohla a neuměla.
Seděl jsem na ní, pěkně na jejím pupku, držel jsem jí ruce přitisknuté za hlavou a díval jsem se jí do očí.
A usmíval jsem se.

Pocitu z dobře vykonané práce se nic nevyrovná.

Pocitu z dobře přemožené tchyně.

Cítil jsem se rozjařeně a šťastně jako děcko, které ukořistilo košík sladkostí.

Tak hluboké uspokojení už jsem dávno nezažil.

Tchyně měla dost, už nebojovala a nehýbala se, jen naštvaně a znechuceně oddechovala, znehybněná pod mou kontrolou. 

Vyhýbala se dlouho mému pohledu, ale nakonec jsem ho zachytil a posměšně se na ni zašklebil.

Nasupený výraz v jejím obličeji byl k nezaplacení.

Uklidńoval jsem ji konejšivými slovy: "Tak co, stará?" a "Jen klid, svině." a pořád dokola jsem opakoval: "Už jsi moje, víš to?" Chtěl jsem, aby si se mnou povídala, snažil jsem se o přátelskou konverzaci, nechtěl jsem, aby se cítila potupená a pohaněná, aby mě nenáviděla.

Chtěl jsem jen, aby sportovně uznala svou porážku, řekla, že se mi vzdává a poprosila mě, abych ji pustil.

Nechtěla to udělat, ale nakonec to řekla. 

Za trest jsem na ní ještě chvíli schválně poseděl, aby nebyla tak vzpurná a aby zkrotla. Naučil jsem jí pokoře, která jí odjakživa tolik chyběla. 

Potřebovala to jako sůl, jako prase drbání.