Jozef nespěchá

Jozef, jako zkušený zápasník se ženami, ví, že opravdová zábava začíná až v okamžiku, kdy se přemožená žena chce vzdát, ale on jí to nedovolí a pokračuje dál.
Simona se prát uměla, nebyla to žádná začátečnice, navíc byla urostlá a silná, byl to kus ženské, přesně, jak to měl Josef rád.
A navíc zralá, mohla mít tak kolem třiceti, což Jozef oceňoval - nesnášel ty uchichotané hloupé puberťačky.
Zezačátku byla plná odhodlání, síly a energie, plná sebevědomí a měla převahu. Ale Josef věděl, že musí být poctivý a trpělivý, a že až se unaví, tak se dočká.

Simona ho nijak nešetřila a dávala mu najevo, že je pro ni jen páprda, kterému nakope prdel.

Simona si v parteru držela vrch, ale stačilo jedno zaváhání a Jozef se chopil iniciativy a dostal se na ní.

Dával si na jejím pupení záležet, stejně jako ona předtím na jeho. Nic jí nedaroval a odplácel stejně nelítostnou mincí.

Chtěl jí nasadit kravatu, aby k němu pocítila větší respekt, ale podařilo se jí osvobodit. Byla silná jak děvka.

Teď byla na řadě ona, aby si vychutnala převahu a vrch.

Dávala do toho všechno, svině.

Konečně se Jozefovi podařilo Simonu pořádně chytit do klinče.

Neuměla se z jeho sevření vyprostit. Jozef měl v úmyslu povalit ji na žíněnku a tam jí dodělat jak zákon káže.

Měl jí pěkně chycenou, ale zase se mu vymnila, mrcha jedna proradná.

Podařil se mu kontr a věděl, že už ho dlouho takhle neudrží.

Konečně! Už jsi moje, holka...

Cukala se, vzpínala a vzpírala se, ale on už si s ní věděl rady.

Tak a teď ti přetáhnu tričko přes hlavu a teprve to začne!