Pepa byl domácí mazánek a maminka ho hýčkala, jak jen mohla, takže když si ve skoro čtyřiceti našel konečně přítelkyni (navíc skoro o dvacet let mladší) a posléze se s ní navzdory matčině nesouhlasu oženil, nedělalo to dobrotu.
Tchyně Soňu neustále kritizovala, popichovala, nic co udělala, nebylo dost dobré. Žárlila, že dal Pepánek před její starostlivou péčí přednost jiné.
Soňa už si to nechtěla nechat líbit a jednou to nevydržela.
Pepa zrovna nebyl doma. Potkaly se po ránu na cestě do koupelny, obě v negližé a už byl oheň na střeše.
Obě si to začaly vyříkávat na rovinu a bez obalu, začaly se vzájemně urážet, ovšem když tchyně nařkla Soňu z toho, že je líná a špekatá a neumí ani pořádně přichystat snídani, Soňa po ní skočila.
Docela si na tu starou brécu věřila, byla to urostlá a dobře stavěná, silná holka z vesnice.
K jejímu nemilému překvapení ji však tchyně vzdorovala více než vydatně, popadla ji kolem pasu a skolila na zem, kde se na ni okamžitě posadila.
Soňa totiž nevěděla, že se Pepánkova matka v mládí věnovala zápasení a doposud v sobě uchovala zdravé zápasnické instinkty, které proti sice silné, ale nezkušené Soně nyní uplatnila.
Ať dělala Soňa, co chtěla, neuměla ze sebe tchyni setřást. Soňa byla pěkný macek (Pepa byl na macaté), ale stará ji držela na zádech osedlanou jako mladou klisničku.
Byly to mimořádně potupné chvíle.
Soňa dostala od staré slušnou lekci. Ta ji lehce fackovala tak dlouho, dokud se nerozbrečela a dokud jí neslíbila, že už bude držet hubu a krok a poslouchat a neodmlouvat.
A přestože si Pepánka vůbec nezaslouží, starat se o něho jako o krále a dělat mu ze života ráj na zemi.
Tchyni se prostě nesmí odporovat.
krásný zápas, ale má to být tchyně, máma manžela je tchyně, švagrová by to byla sestra manžela :-)
OdpovědětVymazatO čem to mluvíš, prosím tě? :)))
OdpovědětVymazat