Poražený ale spokojený

Gerda už jsme tu několikrát měli.
Je to příjemný starý prasák odněkud z Rakouska, Horních Tyrol, který působí jako rozhodčí v ženském zápasení a občas si to i sám zkusí. Jeho oblíbeňkyněmi jsou sebejisté mladé silné dívky, vybírá si takové, které jsou dost mrštné na to, aby ho přemohly a zároveň i on měl proti nim šanci.
Baví ho je pomalu, postupně, systematicky krotit.
Zralé, starší jsou v tomto ohledu poddajnější, a Gerd už přemohl a ukáznil nejednu takovou zkušenou paní odvedle, která už něco v životě zažila, ale ty mladé se jen tak snadno nedají.
Jejich sebevědomí a drzost Gerda dráždily.
Dostat mladou bylo víc než dostat starou, alespoň pro Gerdovu pýchu a mužské ego to víc znamenalo.
Na Katju se připravoval a těšil dlouho. S touhle pohlednou silnou mladou samicí si přál utkat se už dlouho.
Viděl ji už v několika jiných zápasech. Jednou měla dokonce boxerky a dávala svému soupeři (který vypadal       jako čerstvě propuštěný kriminálník) takové rány, až mu začala běžet červená z nosu. Normálně mu rozbila rypák.
Byla bojovná, hrdá, moc hezká v obličeji a slušně ceckatá. Silná stehna, dlouhé nohy a velkou pevnou a masitou prdel. Gerd by ji nejraději svlékl donaha a zulíbal podle starobylého tyrolského receptu.
V roce 1992, kdy se zápas uskutečnil, jí bylo krásných 19 let.
A boj byl urputný, vyrovnaný a vzrušující.
A Gerd se jí dvakrát dostal na kobylku, čímž si splnil to, s čím do duelu šel.
Celkově sice byla za vítězku prohlášena Katja, ale Gerd ji chvílemi pěkně potrápil.
Nezkrotil ji úplně, aby se mu vzdala, ale naznačil a projevil své ambice.
Rozhodně si však přišel na své.

Katja si před zápasem věřila.
"Tak co, ty zvadlý šulíne, jsi připrvenej na výprask?"
"Však uvidíme, kdo se bude smát naposledy, kravko."
"Už ses nemohl dočkat, až po mě skočíš, viď? Beztak jsi v noci ani nemohl spát."
"Naučím tě větší úctě ke stáří, však počkej..."
"Aby tě z toho netrefil infarkt, dědo."

"Až se ti dostanu na kobylku, budeš zpívat jinou písničku..."
"Na to zapomeň, Helmut. Chápu, že to pro tebe je vzrůšo, které se svojí starou nikdy nezažiješ."

A už mu tlačí cecníky do ksichtu.
Oba už jsou na sebe značně nažhaveni, Gerd si Katju dobíral a provokoval ji neustálým popichováním, že
na žíněnce ji ukáže, kdo je tu pánem, až ji pěkně naštval.
Ale pěkně popořádku.

Boj začíná poněkud překvapivě.
Katja na nic nečeká a zaútočí na Gerdovy nohy ve snaze povalit ho na žíněnku, ten ale její úmysl vystihuje a sám se dostává za svou soupeřku, tiskne ji svými stehny a pokouší se jí přetočit na záda.
Katja však svou kůži nechce nechat zadarmo a klade tuhý odpor.
Oba protagonisté dávají do boje všechno, je na ně radost pohledět.

Katja se zoufale snaží ze sevření mužových nohou osvobodit, ale marně - Gerd ji svírá pevně.

Gerd moc touží po tom si mladou Katju osedlat a moc nechybělo, aby se mu to podařilo!
Katja ve stavu nejvyšší nouze ukazuje svá chodidla.

Konečně se Katja dostává z prekérní a obtížné pozice a chce Gerdovi ukázat, že to byla jen náhoda a že je to ona, která si v zápase zaslouží zvítězit.
Opravdu?

A boj začíná znovu z postoje.
Tentokrát je Katja opatrnější a nehrne se do útoku tak unáhleně a zbrkle.

Katja nasazuje Gerdovi judistickou kesu-gatame, ale ten se zuřivě brání a oba se na žíněnce otáčejí a posunují.

Katja má krásný rozkrok. Mezi jejíma nohama by chtěl skončit každý chlap.

Katja přehání svou snahu a Gerd ji chytře a pohotově posadí na zadek a posléze ji dostává na záda.

Katji se s vypětím všech sil podařilo překulit na břicho, ačkoliv ji Gerd už měl skoro na zádech.

Ale Gerd to zkouší znovu a nedopřává své soupeřce oddechu.

To je nadějné!

A je to.
Sláva! Gerd si po zásluze vychutnává svou sladkou odměnu a triumf.
Katya se ale nevzdává a Gerd s ní má plné ruce nohy práce.
I tak ji ale bude aspoň na pár dlouhých chvil šťastně pupit, o tom vždycky snil a myslel si na to.

A Katja opět přebírá iniciativu a chce se pomstít za všechna příkoří, které jí Gerd dosud způsobil.
Gerd je v těžké defenzivě, Katja je neúprosná a chce ho řádně potupit.

Gerd v nestřeženém okamžiku Katyu opět zaskočí a překvapí a dostane se na ni.
To Katya velice těžce snáší, ale Gerd cítí svou šanci a nemíní ji jen tak pustit.
Gerd je v sedmém nebi, péro mu stojí tak silně, že má strach, aby samým vzrušením nezačal stříkat.

Vzdej se, děvko! nejraději by Gerd zařval nahlas.
Ale Katja se vzpíná a vzdoruje jako neposlušná kobyla.

Každá jiná by se už vzdala, ale Katja ne a ne, tvrdošíjně se snaží Gerda shodit a pokračovat v boji.
Chudákovi Gerdovi už pomalu docházejí síly. Ztěžka funí a potí se jak prase.

A Katja se  mu opět vymanila a teď je celá rozzuřená a vzteklá, že ji ten starý páprda dvakrát dostal na lopatky, s tím před zápasem vůbec nepočítala - co si to dovoluje?!

Tak se zvedej, ty starý sráči. Byls docela dobrej a snažil ses, ale na mě nemáš.