Vítěz

Provokovala ho, posmívala se mu a nakonec ho vyzvala.
Byla jen v plavkách, právě vylezla z vody.
Nejdřív se s ním chtěla prát doopravdy.
Asi si myslela, že lehce vyhraje.
Ale když viděla, že to myslí vážně a je silný, začala se tvářit, že je to jen jako, na oko, z legrace.
To už na ní však seděl a držel jí pod krkem, pěkně po vesnicku.
Krocení starší spolužačky mohlo začít.

Měl to rád důkladně, nic neponechat náhodě.
Měl ji na břiše a tlačil jí obličej dolů do trávy.
Dělala si z toho srandu, ale on nepřestával a jí to to přestávalo líbit.
Chytl si ji za vlasy, důkladně jí rozmazal špínu po hezké tváři a i když mu začala sprostě nadávat a zuřit, začal ji pomalu a systematicky dusit. Škrtil ji fakt dobře, dařilo se mu: měl ji chycenou tak šikovně, že se mu nemohla vysmeknout a osvobodit.
Asi by se už ráda vzdala, ale nedovolil jí to a dál prodlužoval její "zpracovávání".
Už věděl, že je jeho, věděla to i ona.
"Neblbni, už ji pusť!" začali se ozývat i jeho přihlížející a dosud povzbuzující kámoši.
"Ještě trochu," smál se opojený tou náhle získanou mocí.
Už byla úplně brunátná.
Pustil ji a vstal.
Rozhlédl se kolem sebe, a zatímco jeho poražená soupeřka kuckala a omámeně si protírala obličej, zvedl ruce na znamení vítězství.
"Žádná ženská mě nemůže porazit. Nikdy."