Jednoho dne na neznámém území došel na okraj prosluněné mýtiny, kde spatřil mnoho žen, jak odpočívají a dovádějí.
Dlouho si vybíral svou vyvolenou, skryt v hustém mlází.
Nakonec jeho volba padla na drzou zrzku.
Opatrně se přiblížil blíž a vrhl se za ní.
Ostatní ženy s křikem a varovným pištěním utíkaly pryč.
Huan zrzku povalil na zem a chtěl se jí zmocnit.
Bránila se a bojovala jako rozzuřená lvice.
Zrzka byla silná a mrštná, ale Huan byl silnější a mrštnější.
Nakonec se mu podvolila a uznala jeho nadvládu.
Ulovil ji, získal si ji a jako odměnu si ji mohl přivést domů.
Tak to ve starodávných dobách chodilo - muži si vybírali své manželky jedině takto.
Huan byl šťastný, že si zrzku (která se jmenovala Chytrá Veveřice) přivede domů a ona mu dá děti.
I Chytré Veveřici se Huan líbil a byla ráda, že si ji vybral a zkrotil.
Lov se jednoznačně vydařil.
Huan pak potají na tu úžasnou louku chodil ještě často, vždycky když mu už Veveřice lezla na nervy a potřeboval si vyhodit z kopýtka.
Dokud ho tam jednou nenačapali lovci z jiného kmene a nevykastrovali ho.
Pak už Huan zůstával raději doma.
Tak dlouho se chodí na louku, až se... ehm, ucho utrhne.
přísloví pěkné no)), a zápas též, pěkně si jí vychutnal byt s ebránila hezky)))
OdpovědětVymazat