Dávat interview bezprostředně po prohraném zápase, ve kterém vedete a vysněná olympijská medaile vám proklouzne doslova mezi prsty, je nesmírně těžké.
V takovýchto emociálně vypjatých okamžicích, kdy navíc máte pocit, že vás rozhodčí ošidili, byste nejraději reportéra poslali do prdele.
Ještěže je tady trenér, který dokáže svou svěřenkyni usměrnit...
Ano, ukrajinská judistka svůj velký zápas nešťastně, po hrubé taktické chybě prohrála, ale je ještě mladá, 21 let, a má ještě všechno před sebou...
Po návratu z Londýna domů do Ukrajiny už se Iryna usmívala.
Jak by ne. I přesto, že nevybojovala medaili, zanechala dobrý dojem a porazila spoustu silných soupeřek...
S pyšným tátou...
Kindzi vampýrka s červenýma očima.
Na tiskové konferenci po návratu z olympiády. Byl o ní velký mediální zájem.
.jpg)
Nalíčená a s načesaná je to opravdu kočka i se svými 125 kilogramy.
Ale sekne jí to a sluší i v kimonu.
Možná ještě víc.
+studuje+psychologii.jpg)
Zpocená jak chlívek, ale zato s diplomem.
Iryna juniorka v roce 2010. Tehdy ještě měla jiný sestřih a barvu vlasů.
Nejlíp jí je ale stejně na judistické žíněnce tatami...
Na tréninku...
Iryna trénuje převážně s muži, na ženy je v místním klubu příliš silná.
Chlapi s ní trénují rádi, protože je to záruka kvalitní erekce.
Největší adrenalin je ale na skutečné soutěži, před diváky, kdy jde o hodně. Čím prestižnější soutěž, tím větší emoce a atmosféra. A radost z vítězství nad stejně odhodlanou soupeřkou.
I s rizikem potupné a nepříjemné prohry.
Judo je krásné, ale dokáže být i pěkná mrcha a děvka.
Žádné komentáře:
Okomentovat