Kámošky

Susana a Beatrice byly kámošky.

Byly stejně staré, bydlely ve stejné ulici, chodily spolu do jedné třídy a seděly ve stejné lavici.

Jednou o prázdninách si chtěly vyzkoušet, který z nich je silnější, která tu druhou přepere.

Po vyrovnaném a dlouhém boji nakonec vyhrála Susana.

A protože zjistily, že je zápasení baví, přihlásily se na začátku dalšího školního roku do kroužku brazilského jiu-jitsu. Chodily poctivě na tréninky a zlepšovaly se.

Nejraději trénovaly spolu, brzy byly nejlepší v oddíle.

Na jaře se konalo celonárodní mistrovství, kvalifikace na Mistrovství Evropy dorostenek. Obě chtěly svou zemi, Portugalsko, reprezentovat.

Ale jak už to tak bývá, nelítostný los je svedl proti sobě už v prvním kole.

Postoupit dál mohla jen jedna.

Susane se podařilo svou kamarádku Beatrice dostat na tatami a zaujmout na ní svou oblíbenou pozici nahoře.

Beatrice byla otrávená - věděla z tréninku, že jakmile na ní sedí Susane obkročmo, nemá žádnou šanci se zpod ní dostat. Měly to vyzkoušené. Ještě nikdy se jí nepodařilo uniknout.

Přesto se snažila, bojovala, nevzdávala se. Mohutně házela svým statným zadkem a vykopávala nohama, všemožně se kroutila a mostovala.

Nebylo to nic platné.


Byl to mlčenlivý, zarputilý, zadýchaný boj.
Beatrice se vzdala.

Když jí rozpačitě se tvářící Susane pomáhala vstát na nohy, objala ji a pošeptala do ucha, aby to slyšela jen ona:

"Vždycky jsi byla lepší než já. Přeju ti to. Vyhraj tu zatracenou kvalifikaci a dostaň se na to zasrané Mistrovství Evropy a vybojuj tam nějakou medaili. Bojuj i za mně."

Susane se oči zalily slzami.

Bylo jí kámošky líto.

Na Mistrovství Evropy se dostala až do finále a vybojovala stříbrnou medaili.

Epilog:

Zanedlouho po mistrovství Susane náhle vážně onemocněla. Lékaři jí zjistili nádor na plících.

Beatrice ji chodila do nemocnice navštěvovat.

Susane chodila na chemoterapii a v důsledu toho ztratila téměř vlasy.

Jednou, když Beatrice zase přišla, ji najednou chytila vyčerpaná Susane za ruku a stiskla ji.

"Už nikdy nebudu zápasit, to víš."

Beatrice neříkala nic. Chtělo se jí brečet.

"Slib mi něco," řekla Susane malátným hlasem.

"Řekni co," zašeptala Beatrice.
"Probojuj se na mistrovství světa a vyhraj tam zlatou medaili. To já jsem nikdy nedokázala a nikdy už ani nedokážu. Udělej to pro mě."

Beatrice si musela otřít oči a vysmrkat se do kapesníku.

"Ale já nevím, jestli jsem dost dobrá. Jestli to dokážu."

Susane se na ni usmála.

"Ty to dokážeš. Já ti věřím."

Uplynuly tři měsíce.

Rozradostněná Beatrice vtrhla do nemocnice a zamířila do Susanina pokoje.

Otevřela dveře a strnula. Byl prázdný.

"Co se stalo?" hlesla potichu.

Doktor, který za ní přišel jí položil ruku na rameno.

"Včera v noci zemřela. Říkala, že čeká na nějakou Beatrice. To jste vy?"

Beatrice přikývla.

Po tváři se jí řinuly slzy.

Na krku se jí hloupě houpala zlatá medaile světové šampiónky.

-THE END-