Iluzionista

Klofnul jsem ji u baru. Holka k světu, co se chce trochu pobavit.






"Mám ráda plešouny," svěřila se mi a v očích jí hráli čerti. "Jsou takoví seriózní."
Rozhodl jsem se nebrat jí iluze.
Udělala na mě čuráčí oči a řekla: "Víš, možná to tak nevypadá, ale ve skutečnosti jsem stydlivá a cudná."
Rozhodl jsem se jí nebrat jí vůbec žádné iluze.







Líbala sladce, jako středoškolačka, která teprve nedávno objevila tajemství a kouzlo líbání.













Mladá holka lásku potřebuje k životu, když ji nemá, zvadne jako růže bez vody a bez slunce.
Tak jsem jí ji dal.
"Ukaž mi je," požádal jsem ji jako slušně vychovaný hoch.
Bradavky měla ovšem prvotřídní.









"Víš, já jsem strašně romantická," vykládala mi, zatímco mi rozepínala poklopec a dívala se mi přitom do očí. "Věřím v pravou lásku. Takovou tu na první pohled. Na celý život. Ty ne?"
"Jasně, že jo," zahučel jsem.
Nechtěl jsem jí brát iluze. Strávil jsem tím zkoumáním a hledáním celý život a bral jsem to poctivě a od základu, takže jsem ve svých čtyřiceti letech mohl zodpovědně říct: láska neexistuje a ten, kdo tvrdá opak, je obyčejný idealistický ňouma.







Mým úkolem nyní bylo udržet ji v představě, že když mi dobře vykouří čuráka, budu ji za to milovat a zůstanu s ní celý život a budu ji hýčkat a obletovat ji a chovat se k ní jako ke královně.
"Takže ty věříš na opravdovou lásku?"
"Ano, věřím."
"Tak pusu na to."






Udělala to a mně přeběhl krásně mráz pozádech.
Cudnosti, tvé jméno je žena.
"Chceš to nastříkat na obličej?" zeptal jsem se věcně.
Na okamžik zaváhala, ještě to s nikým asi nedělala, ještě to asi nikomu nedovolila. Byl jsem její premiéra. bylo však vidět, že už si s tou myšlenkou pohrávala a měla chuť to zkusit.
"Budu delikátní," uklidnil jsem ji a vzal její cudné mlčení jako souhlas.
Užili jsme si to oba.











Dělala u toho: "Jů!" a "Jé!" a hihňala se jako malá holka.
Měl jsem chuť jí říct: "A teď pěkně spolykej naše děti," ale neudělal jsem to.
Neměl jsem to srdce brát jí iluze.