Kdo z koho

Když si zkříží cestu dvě hrdé, ušlechtilé, plnokrevné ženy, je jasné, že se musí spolu utkat, aby vyřešily otázku, která z nich je větší samice.





"Chceš si to rozdat, mrcho?"





"Dostanu tě, děvko."


Takže není jiné cesty než řádný, poctivý zápas.
Kdo z koho.
Tak pojďme na to.












A to ještě není všechno.
To je teprve začátek.
"Chytnu si tě do kolíbky, moje milá, ať víš, zač je toho loket!"












"A mám tě! A nepustím tě, dokud nevypustíš duši!"
"Pěkně ubereme kyslík, co to s tebou udělá, holčičko."












"Tak jak se ti to líbí, co?"










"Mně ohromně. A aby toho ještě nebylo málo, ještě to trochu vylepšíme, co říkáš?"







"Ták! To je vončo, milá Tončo!"
"Ale dá se to ještě vylepšit - chceš vědět jak?"
"Takhle!"







"To víš - bez tahání za vlasy to není ono."









"Já už tě zkrotím, děvenko, ať už chceš nebo ne!"













"Tak teď už budeš doufám mamču pěkně poslouchat. Máš už dost? Vzdáváš se, děvko?"
"Když pěkně poprosíš, tak tě možná pustím."
"Co říkáš? Víc nahlas, neslyším tě!"






"Doufám, že na tuhle výchovnou lekci dosmrti nezapomeneš."