Když mrcha vyměkne

Když jsem se dozvěděl, že Daniela, zápasnice libující si v extrémním catfightingu, vyzvala další soupeřku, těšil jsem se jako malé děcko.
Zvláště když se jí měla postavit 190 cm vysoká, 95 kilo vážící, 41 letá Hamburčanka Anna.
Daniela podobné výzvy miluje - zkrotit velkou ženu, obryni, ji neuvěřitelně lákalo odjakživa.
Anna se její výzvy nezalekla a nabídku k souboji přijala. Dostala skvělou příležitost se odreagovat.
Nasadila správně lesbovský účes a šlo se na to.
Dvě chemické blondýny proti sobě.
A jak jejich boj probíhal?

Došlo i na pupčení, na které se všichni pravověrní milovníci vyznavači vítězství ducha nad hmotou neuvěřitelně těšili.

Anna se hned od začátku vrhla na Danielu s brutální silou.
Dostala ji do hluboké defenzivy a ta měla co dělat, aby přežila úvodní nápor ve zdraví.
Annu to asi trochu zaskočilo - nebyla zvykla na tak tuhý odpor.
Ve chvíli, kdy se Daniela dostala na Annu zezadu, však obě ženy v zápalu boje narazily na zeď a musela být učiněna krátká přestávka.
To už asi Anna tušila, že jí nečeká žádná procházka růžovou zahradou.
Hned po přerušení znovu po Daniele tvrdě šla, dostala ji k zemi a nasadila ji kravatu.
Pak se však dopustila chyby, kdy Danielu dál kravatila, zatímco ta se tlačila na ni, až ji dostala na bok, pak už ji neudržela a ta se jí vysmekla a dostala se jí konečně na tělo.
"Tak nakonec jsi se na mě přece jen dostala..." komentovala to zadýchaně Anna. "Ó bože."
Už ji měla na sobě.
Daniela použila starý trik, kdy při zpracovávání soupeřky pod sebou se tlačíte čelem na soupeřčin obličej a zblízka jí dýcháte do obličeje, je to mimořádně účinné pro zvýšení potupného, "ovládajícího" až majetnického pocitu, kdy se bránící strana nemůže ubránit myšlence, že to ona je obětí, kořistí a že není úniku.
A taky že jí do své sbírky ukořistila.
Ve chvíli, kdy Anna pochopila, že ji Daniela vypupčí, však zůstala jen pasivně ležet a nebránila se nijak vehementně.
Daniela si to jistě přála a přál jsem si to i já, ale k žádnému výraznému odporu a vzdoru ze strany vyčerpané Anny již nedošlo!
Velké zklamání. Navíc Anna se už za chvíli vzdala, což Daniela trochu překvapeně akceptovala.

Rozhodující okamžik. Anna poznává, že Daniela je silnější a že z jejího zalehnutí  a chvatu neunikne.

Souboj sice pokračoval, ale touto zkušeností viditelně otřesená Anna se jakoby smířila se svým osudem, že v tomto zápase jí není souzeno zvítězit.
Očekával jsem větší rivalitu mezi oběma, ale k žádnému náznaku nepřátelství nebo zuřivosti prostě nedošlo.
A přitom právě tyto ingredience mohly tento očekávaný souboj tak moc okořenit a dodat mu šťávu.
Škoda přeškoda.

Jen pro celkovou ilustraci - rozdíl mezi tělesnými proporcemi obou aktérek byl obrovský.
Skoro připomínaly matku a dítě.

Boj byl tuhý, zejména zezačátku, kdy byla ještě plná síly, byla Anna k neudržení a svou hrubou silou a svými kilogramy živé váhy slavila úspěch.

Anna nebyla potupena, což se mi nelíbilo. Celé to připomínalo, jako by obě byly až moc velké kámošky a hned po zápase si šly spolu někam zalesbičit.
Žádná hrdost, žádný opravdový samičí vzdor!
Jako zápas to nebylo úplně nejhorší, to zase ne - do prvního submissionu byl boj opravdu tvrdý - ale pak jakoby se něco zlomilo a zbytek už byl jen doznívání.
Mohlo to být mnohem, MNOHEM lepší.
Vím, jaká Daniela dokáže být mrcha a svině, tady působila nějak "měkčeji", k Anně se chovala s jakousi až sesterskou úctou a nedokázala ji vyprovokovat k opravdovým emocím a vzteklosti.
Že by Daniela vyměkla?

Tady by normálně Daniela svou sokyni ještě verbálně dorazila a zničila. Dala by jí ochutnat, jaké to je klečet v koutě. Jenže ona ji normálně pustila a dovolila jí pokračovat z postoje...

Anna má dost.
Měli však dost i všichni diváci a fanoušci?