Možná si obrovitá černoška myslela, že celý zápas bude "jen jako" a její soupeř Robert bude pro ni snadnou kořistí.
Možná to tak původně bylo i domluveno.
V pozvolném tempu plynoucí zápas však ukázal, že Robertovy ambice jsou větší než jen pouhé přežití.
Když Robert viděl, jak je Dominoque líná a pomalá, projevil touhu vyzkoušet si, jaké to je mít tuhle špekatou a nemotornou horu sádla pod svou kontrolou.
A aniž musel vynaložit nějaké zvláštní úsilí, měl navrch, což samolibá a popudlivá černoška pochopitelně špatně nesla.
K zásadnímu obratu a změny nálady obou aktérů během zápasu nastalo ve chvíli, kdy Robert nedokázal odolat pokušení a pokusil se sednout Dominique na obličej jakožto završení vzrušujícího sgpinu, po čemž se Dominique viditelně nasrala a spontánně mu to okamžitě vyčetla.
Od té chvíle už mezi nima panovala jistá nevraživost, i když se situaci Robert snažil zlehčovat, Dominique byla čím dál víc podrážděnější.
A to byla voda na mlýn pohodáře Roberta., který to vycítil a jemně brnkal na její nervy, protože cítil, že má dnes velkou šanci na úspěch.
Teď už si Robert věřil, že pupčení téhle černé samice je neuvěřitelně blízko a vychutnával si posez na jejím povaleném těle.
Dominique protestovala, že v pravidlech zápasu je zakotven zákaz škrcení, který si vymínila.
Robert ji proto z nadějné pozice byl nucen pustit a začínali opět z postoje, či spíše z podřepu.
Robert už byl ale pevně odhodlaný si svou první černošku v životě ulovit za každou cenu.
Nakonec si Robert přece jen prosadil svou a splnil si sen. Dominique tomu, ať dělala, co mohla, nedokázala zabránit.
Posadil se jí na obličej, cítil se jako právoplatný vítěz, hrdina, osvoboditel světa, miláček žen.
Sice jen na chvíli, ale ten pocit stál to za to.
Mohl se jí kdykoli podívat do očí a s převahou a naprostým klidem prohlásit: seděl jsem ti na obličeji.
Dohoda nedohoda - takovéhle štěstí už dlouho nezažil.
Žádné komentáře:
Okomentovat