Za záclonou

Věra byla dcera našich sousedů, o dva roky starší než já, krásná, velká, opálená i v zimě.
V létě jsem ji rád šmíroval tajně za záclonou svého pokoje, jak se opaluje na dece a honil si ho přitom.
Byla jen moje, nehodlal jsem ji nikomu půjčovat a s nikým se o ni dělit.
Na každého kluka, který se objevil, třeba ve škole, v její blízkosti, jsem pohlížel nevraživě a bral to jako zradu z její strany. Copak nevěděla, jak moc jsem jí oddaný, jak ji obdivuju a tajně miluju?
Jednou v parném červenci byla opět na zahradě, v bílých bikinách, macatá zadnice a velké kozy se jen natřásaly. Jaké však bylo mé zděšení, když jsem zpozoroval, že se s ní dal přes plot do řeči soused.
Ten starý kozel! Byl to doktor, zvěrolékař, a táhlo mu už na důchod - přesto byl poměrně zachovalý, kultivovaný a inteligentní. Taktéž jako ona byl dohněda opálený a byl ve vidláckých červených adidaskách s bílými proužky na stranách. O něčem spolu rozmlouvali, Věra měla položené předloktí na rámu plotu, a zdálo se mi, že on se jí snaží nenápadně dotknout. Vypadalo, že ji zaujal. Dokonce se i smála. Jakoby jí k něčemu ponoukal, přemlouval.
Jí to asi lichotilo, vypadalo to na důvěrný rozhovor.
Vzedmula se ve mně vlna žárlivosti. Se mnou si nikdy takhle nepovídala, kráva jedna. Co si o sobě myslí? A co si o sobě myslí ten starý chlípník? To se ví, vidí přístupné mladé maso, chce si sáhnout, plácnout. Manželka už mu nestačí, ta se dávno dala na chlast a téhle mladé šťavnaté kobyle se nemůže rovnat.
Vadilo mi, že tam spolu jsou, na druhé straně jsem se přistihl při myšlence, že by bylo báječné vidět je spolu, jak souloží. Nebo zápasí. To by bylo ještě lepší. Už jsem na to začal myslet, představoval jsem si, jak na ni sedí a jak spolu bojují. Berou to jako legraci, ale i tak trochu doopravdy a ona nechce prohrát, zatímco on by ji rád zkrotil a vynutil si její větší úctu.
Málem jsem se posral vzteky, když jsem viděl, že soused přišel k nim do zahrady a teď stáli u sebe, jako by se k něčemu skutečně chystali a připravovali. Najednou se po něm ohnala a pak už byli do sebe zakleslí - opravdu spolu zápasili! On se jí snažil nadzvednout nohu a vyvést ji z rovnováhy, ona se na něho věšela a snažila se ho strhnout k zemi, bylo vidět, jak ho chce kolenem kopnout do koulí, ale on se jí šikovně vyhýbal a dával si pozor, aby ho nezaskočila.
A najednou byli dole, ona na všech čtyřech, on za ní, objímal ji pevně kolem pasu, nalehl na ni a tlačil ji dolů svou váhou, dokonce jí provlékl ruce v podpaží a nasadil jí nelsona. V této pozici setrvávali hodnou chvíli, oba prudce oddechovali, snad odpočívali, snad nevěděli, co dál.
Dostal ji na břicho a posadil se na ní, zjevně mu tato pozice vyhovovala a byl spokojený, že se nemůže hýbat . Pokoušel se jí zkroutil ruku za záda, ale ona se mu vykroutila. Zvedla se do předklonu, ale víc jí nedovolil - dál kontroloval její podpaží a teď jí držel dokonce pod krkem, nasadil jí kravatu, po chlapsku, nešetřil ji.
V zápalu boje jí spadly bikiny a ven se vyvalil její ohromný plný cecek se štědrou bradavkou, nejdřív jeden a pak i druhý. Soused si pochopitelně nenechal ujít příležitost, aby ji umně obmacal, zatímco ji držel pod krkem a ona se nemohla bránit. Bylo vidět, že mu něco říká, možná se vzdávala, ale on na to nedbal a dál ji držel na kolenou. Viděl jsem, jak mu přitom stojí péro.
Náhle ji pustil, poplácal konejšivě po zadnici a odkulil se na záda, lehnul do trávy a vyčerpaně oddechoval.
Ona zůstala dřepět, ukazovala přitom chodidla, držela se za krk a cosi mu vyčítavě povídala. Taky ho bouchla pěstí do stehna. Ale vypadalo to, že touží po odvětě a boj bude pokračovat druhým kolem, když první nepřineslo jednoznačného vítěze.
Zalitoval jsem toho, že jsem si to v návalu vzrušení zapomněl nahrávat na mobil, nebo aspoň udělat nějaké fotky a vrhl jsem se do svého pokoje pro mobil, abych to napravil.
Těšil jsem se, že jejich bizarní počínání nějak zdokumentuju a pak je třeba ukážu sousedce, co ve volných chvílích provádí její nezdárná dcera. Hlavně jsem je ale chtěl mít pro své vlastní potěšení, abych si mohl oživovat tyto nádherné vzpomínky.
Když jsem se vrátil k onu, dychtivý a s připraveným fotoaparátem, už tam nikdo nebyl. Deka zela prázdnotou. Kam šli? Zašukat si? Starého trefil šlak? Přišla k ní nějaká návštěva? Někdo je načapal?
Nevěděl jsem.
V duchu jsem je toužebně přivolával zpátky. Pokračujte, sakra, já jsem připravený!
Ani mě nenapadlo, že bych se k nim snad přidal, že bych se jakoby náhodou objevil u plotu a nabídl se, jestli by to nechtěla zkusit s někým mladším. To jsem si netroufal. Navíc jsem měl neblahé tušení, že by mě odbyli se smíchem a nebrali mě vážně.
Jak se mu sakra povedlo přimět ji k něčemu takovému?
Jaká byla ta slova, na které odvětila: tak dobře, zkusíme to.
Už jsem se to nikdy nedozvěděl.
Na konci prázdnin se Věra odstěhovala - studovala v Praze - a na zahradě už jsem mohl vidět jenom pana doktora, jak ve svých červených adidaskách napůl svlečený kropí zahradu a zádumčivě postává a dívá se na místo, které se stalo svědectvím jeho tajného zápasu s dívkou, která mohla být věkem klidně jeho dcerou - ne-li vnučkou...

Stál jsem tam tenkrát za záclonou a čekal až do setmění, až do večera.