Zkrotil jsem bráchovu přítelkyni

Už od dětství jsme byli s mým starším bratrem nerozlučná dvojka.
Spolu jsme lovili čolky, spolu jsme opíchali první holku, spolu jsme snědli prvního psa...
Co se týče těch holek - brácha vždycky dupal, zatímco já je držel, nebo jim seděl na hlavě.
Byl jsem odjakživa blbější než on - zatímco on vystudoval vysokou školu a stal se předsedou družstva, já kydal hnůj na statku. Zatímco on klátil vzdělané dívky a ženy jako na běžícím páse, na mě zbyla ošklivá Mařka, nepříliš bystrá dojička, která mě jednou znásilnila v kaluži bláta na dvoře.
Zatímco brácha jezdil mercedesem, já šalinou nebo na koňském povozu.
Začátkem srpna mi brácha napsal, že přijede na pár dnů na dovolenou z města, kde pracoval.
Zase měl novou přítelkyni (říkal tomu "čerstvé voňavé masíčko"), střídal je zhruba po čtvrtroce.
Tahle byla skoro vyšší než já, četla si u bazénu Schoppenhauera a popíjela vinný střik.
Měla tři vysoké školy, kozy po mamince a prsten za 150 tisíc.
Taky mi dávala neustále najevo, jaký jsem dement a ubožák, utahovala si ze mě a prohlásila, že kdyby se mnou měla strávit více než tři hodiny, tak se raději zastřelí.
Brácha to všechno poslouchal v klidu, jen na mě mrkl, jako ať se nebojím, že té huse dá lekci.
Nejdřív jsem si myslel, že jí normálně přede všema nafackuje, měl ale rafinovanější plán.
"Zvedni prdel, Sylvo, Jožin tě vyzývá na souboj," poslal jí mobilem esemesku. Nechtělo se mu vstávat.
Ta jeho Sylva se zvedla a dala se do smíchu.
"Tohohle chcípáka zvládnu levou zadní!"
Vyšlo najevo, že Sylva navštěvovala jakýsi kurs sebeobrany.
Nedal jsem najevo, že mě to nějak znervózňuje. Měl jsem sílu z vytahování bravků do ohrady a taky z toho, jak jsem každou noc musel přeprat Mařku, aby mi dala.
Natáhli jsme na zahradě plachtu od hnoje, postříkali ji hadicí, a jen tak v plavkách jsme se proti sobě postavili.
"Tak se ukaž, honáku krav," vyzvala mě pohrdavě a dělala rukama jakési pohyby, které viděla nejspíš v nějakém filmu made in Hong-Kong. Pokusila se mě na úvod kopnout do koulí a vyřadit mě tak z boje, ale čekal jsem to, chytil jsem jí za nohu a zvednul jí nahoru.
Chvíli jsem ji nechal poskakovat a nadávat jako trhovkyně, pak jsem jí podrazil švajzu, složil na zem a přitiskl ji pěkně na krovky.
Sylva nechápala, hekala jako bechyně, kurvovala a píčovala, a brácha se jen chechtal a drbal se na koulích.

Na konci už jenom fňukala jako malá holka.
"Pusť mě," prosila mě kňouravým hlasem.
Nastoupil brácha, a zatímco jsem ji pořád držel, slavnostně ji vydupal.
Pak vstal a poručil jí.
"Tak vidíš, ty píčo. Za trest podržíš dnes v noci ještě bráchovi, a budeš mu po zbytek dovolené dojit krávy v kravíně, rozumíš?"
"Jak si přeješ, Láďo."
Odklusala někam pryč, rudá jak rak.
"Máš ji dobře vycvičenou," pochválil jsem bráchu.
"To víš, jsem její hlavní sponzor, tak musí kušovat a poslouchat, jinak letí naulici."
Zálibným pohledem spočinul na mé šeredné přítelkyni, která právě věšela prádlo.
"Běž za Mařkou a řekni jí, že s ní chci zápasit."
Stáhnul si trenky.
"S nahatou."
Poslušně jsem přikývl.
Brácha byl totiž i můj hlavní sponzor.