Měla to být dlouho netrpělivě očekávaná událost STRIKEFORCE CHAMPIONSHIP SHOWDOWN a největší ženský zápas v historii MMA.
Fanoušci na celém světě se mohli zbláznit vyzdvihováním očividných předností své oblíbenkyně, a naopak haněním a urážkami její protivnice.
Bylo to jako horečka.
Gina nebo Cris? Crush nebo Cyborg?
Gina se pyšnila skvělou a rekordní bilancí sedmi vítězství bez porážky, byla pokládána za favoritku. I já jsem jí fandil. V rozhovorech a mimo klec působila uvolněně a sympaticky, až rozverně. Trochu jsem se do ní zamiloval. Naproti tomu její soupeřka, Cristina Santos byla typická mužatka, babochlap, křečovitá a nepříjemná, mírně fanatická až psychopatická.
Všechno se mělo mezi nima odehrát 15. října 2009 v americkém San José.
Ten den nadešel. Napětí dosáhlo vrcholu.
Tak KTERÁ?
Byl to zlý večer. Hodně zlý.
To, že boj skončí už v prvním kole, to jsem tedy nečekal.
Cyborg působila odhodlaněji, s téměř fanatickým úsilím získat titul. Gina zase unaveně, jako by byla předem smířena s jeho ztrátou.
Nebojovalo se jako obvykle na tři tříminutová kola, ale na pět pětiminutových. Nebylo jich potřeba. Sekundu před koncem prvního kola rozhodčí boj ukončil, protože Gina bezvládně ležela na zemi a přijímala tvrdé údery na hlavu od Cyborg, která na ní seděla.
Už na začátku bylo vidět, že Cyborg má větší vůli a touhu po vítězství. Hned v první minutě se pokusila zlomit Gině nohu, ta se však včas vyprostila. To bylo varování.
I v dalším průběhu Cyborg jasně dominovala, zasypávala Ginu tvrdými zuřivými údery, které Ginou pořádně otřásly, takže se v podstatě na nic nezmohla.
Agresivita slavila úspěch nad vypracovanou technikou.
Hrubá síla a ošklivost přemohla krásu.
Zaplavil mne smutek.
Na konci jsem měl úplně po náladě.
Bylo mi, jako by zmlátili moji kamarádku, moji ženu, moji dceru.
Gina dostala pěkně na prdel.
Žádné komentáře:
Okomentovat