Umezikozená Kala

S Kalou jsem se seznámil v jednom fitnessku. Byla na lovu. Já taky. Podívali jsme se po sobě a bylo to. Vypadala trochu naivně a náruživě. Stupidní blondýna s úctyhodným poprsím. Přesně můj typ. Šli jsme ke mně.

Těšila se, až si zašuká. Mrduchtivost jí koukala z očí. "Seš na kozatý, co?" smála se na mě. "To já poznám."

"Líbí se mi pěkně vyvinutý ženský," připustil jsem.

"Chtěl bys mě podojit, co?"

Věřila si. Olízat bradavky jsem jí nicméně chtěl, to je fakt.
"Ještě, že se nejmenuješ Kálí," zavtipkoval jsem nejapně.

Naštěstí to nepochopila.

"Chtěl by ses projet v silikonovým údolí?"

Byla to pěkně dlouhá a divoká jízda.

Užívali jsme si pěkně oba.

Kozila mě důkladně a dobře.

Cítil jsem, že žiju.

Byl jsem zvědavý, jak bude sát.

Nebylo to špatné, ale pořád jsem nebyl úplně spokojený. Něco tomu scházelo.

"Počkej, natoč se takhle," požádal jsem ji.

Ochotně mi vyhověla.

To byla jiná! Pozice "lovec a jeho kořist" je moje oblíbená.

Měl jsem ji přesně tam, kam jsem chtěl.

Pak jsem si ještě dopřál, aby mi vyhonila čuráka mezi kozama. To je královská disciplína. Obzvláště prsaté slečny se rády předvádějí, čím je obdařila matička příroda.

A mezi ně Kala rozhodně patřila.

"Tak a na záda!" poručil jsem.

Mám rád nad ženami převahu.

Už na začátku mi Kala naznačila, že jí hrubší zacházení nevadí.

Mně to vyhovovalo taky.

Brala to seriózně. To se mi líbilo.

Já to bral taky svědomitě.

Semtam je třeba nějaké kozatici vystříkat se mezi kozy.

Působí to blahodárně na mužské sebevědomí.

Cítí se pak jako král.

A ženská se pak taky cítí jako královna.