Koupání s prsatou Sárou

Když jsem poprvé spatřil rabínovu nevlastní dceru Sáru u něj doma, kde jsem chodil na učené dišputace, byl jsem jako opařený. Takhle vyvinutou dívku jsem ještě na vlastní oči neviděl.

Má rujná představivost mi ji okamžitě ukázala nahou.

Byla nádherná.

Pokud jsem měl někdy představu o dívce, kterou bych aspoň jednou v životě rád a s chutí vydupal, ona ji naplňovala ve všech ohledech.

Tahle by stála za hřích, pomyslel jsem si.

Sára po mně nenápadně házela upejpavé pohledy, a bylo vidět, že jí můj zájem o ni dělá dobře.

"Vy jste kněz?" zeptala se mě, když rabín odešel pro nějakou knihu.

"Ano."

"Tak vzdělaný," vzdychla. "A tak mužný. Vsadím se, že se po vás na ulici ohlédne nejedna dívka."

Myslím, že jsem zčervenal. V rozhovorech s děvčaty jsem nebyl právě zběhlý. Nevíc jsem cítil, že mi její blízkost napíná nebezpečně poklopec u kalhot.

"Zakázal jste si všechny potěchy světského života?" zeptala se nevinně.

"Miluji Boha."

"Aha," řekla ironicky. "To musí být fascinující."

Sepjal jsem ruce na klíně a pokusil se něco říci, co možná nenuceně.

"Vy jste Židovka?"

Přikývla.

"Plnokrevná slušná židovská dívka ze spořádané rodiny. Studuju v Paříži. Tady jsem na prázdninách. Nikoho tu neznám, víte."

Odmlčela se, jakoby na něco čekala.

"Co studujete?" osmělil jsem se. "Teologii?"

Vyprskla smíchem..

"Tělocvik. Jsem instruktorka ženské sebeobrany. Kdysi jsem dělala závodně judo, ale když jsem pochopila, že ze mě žádná mistryně světa nikdy nebude, nechala jsem toho. Taky jsem dříve plavala. Ráda plavu."

Představil jsem si ji v bikinách, jak vystupuje z vody a cítil, jak mě oblévá studený pot.

"Jak se jmenuješ?" zeptala se nečekaně.

"Jošua."

"Já jsem Sára."

Odkašlal jsem si. Nevěděl jsem, co říct dál. Cítil jsem, jak se mi ocas přes látku kalhot napíná a poposedl jsem si. Cítil jsem erekci až v šourku.

Náhle mi pohlédla přímo do očí.

"Líbím se ti?"

"Já... totiž..."

"Vím, že jo. Máš ze mně erekci."

Polkl jsem. Nejraději bych se hanbou propadl do země.

"Omlouvám se, já..."

"Je to hezké," usmála se. Položila mi ruku na stehno. "Jestli se ti tak moc líbím," ztišila důvěrně hlas, "můžeš přijít zítra odpoledne. Strýček nebude doma. "

Slyšeli jsme už strýčkovi kroky na schodech.

"Tak co - přijdeš?" stále šeptala. Cítil jsem její vůni.

V panice jsem přikývl. Mé ústa vyslovily:

"Dobře. Přijdu."

"Budu se na tebe těšit," stáhla dlaň z mé nohy a odsedla si.

Rabín na mě přísně pohlédl.

"Co je ti, Jošuo? Vypadáš rozrušeně."

Křečovitě jsem se usmál, neschopen jakéhokoli smysluplného slovního projevu.

"Vypadáš, jakoby si spatřil hořící keř."

Podařilo se mi znovu najít řeč. Hlavu jsem měl plnou Sáry, mladé, půvabné, chytré, milé, a neuvěřitelně, neodolatelně prsaté.

Jsem ubohý hříšník, došlo mi.

Příští den jsem samozřejmě přišel.

Přinesl jsem jí dárek.

"Tos nemusel. Vlez si do vany, já přijdu za chvilku, jo?"

Poslechl jse. Co mi zbývalo? Byl jsem jen ubohý slabý hříšník poháněný chtíčem.

Pak přišla a vypadala nádherně.

"Už jsi se někdy koupal s dívkou s velkými ňadry?"

"Ne-e."

"Dneska to zažiješ."

Vstoupila do vany a já se ocitl v Ráji.

Jestli Bůh vymyslel něco lepšího, musel si to nechat pro sebe.

Kozy jak vozy a chlupatá až na prdel. To bylo něco pro mě.

Nemohl jsem uvěřit svému štěstí.

"Líbil ses mi od prvního pohledu," řekla. "Vypadáš seriózně. Mám ráda starší muže. Ti mladí si moc dovolujou. Naposled po mně jeden naprosto vážně požadoval, ať mu vylížu zadek, a pak ať ho pochčiju a poseru."

Zatvářila se pohoršeně.

"Nakonec jsem to sice udělala, ale to bylo naposledy."

Škoda, napadlo mě v duchu.

"Ty po mně takové nemravnosti chtít nebudeš, že ne?" ujišťovala se. "Žádné strkání prstů do zadku, nebo do pusy, žádné ocucávání palců na noze, žádné strkání až na mandle, že bych se z toho málem pozvracela. Žádné bití, škrcení, tahání za vlasy nebo lechtání. Tohle bude počestná, seriózní dupačka se vším všudy, ale bez těch čuňáren, co v chlapech obyčejně vzbuzuju."

Povzbudivě na mě pohlédla.

"Ocas ti samozřejmě vykouřím, to se zas neboj."

"A já tě vymrdám jak Zákon káže," slíbil jsem jí.

Bůh mě musí milovat, říkal jsem si, když jsem ukojen usínal na jejím zpoceném statném zadku, obě dlaně položené na jejích plných kozách, prsty tisknouc její bradavky, to požehnání těla.