Dojička ve sprše

Pracovní pohovor aneb Miss mokré tričko pro náročné a pokročilé.

"Dobrý den. Já jsem přišla na ten konkurs na místo personální manažerky."
"Fajn, vlez si do sprchy."
"Co prosím?"
"Do sprchy, šup. To tričko si nech."
"Když já bych si ho raději svlíkla."
"Ještě ne."

"Tak jo. Nějaké předchozí reference?"
"Co prosím?"
"No kde jsi dříve pracovala."
"Ach tak. Takže po škole jsem šla prodávat do mlékárny..."
"To jsem si myslel."
"A teď momentálně pracuju jako profesionální dojička na hovězí farmě."
"To jsem si taky myslel."
"Prosím?"
"Práce tě baví?"
"Ale jo. Ráda dojím krávy. Mám ráda mléko."
"To já taky."

"Chtěla jsi být vždycky dojičkou a dojit krávy?"
"Myslíte už odmala?"
"Ano."
"Ne, to ne. Nejdřív jsem chtěla být princezna, pak prodavačka cukroví, pak fotbalistka, kosmonautka, kouzelnice, pak Paris Hilton, podnikatelka. Vyvíjelo se to postupně, víte. Pak taky jsem uvažovala o vstupu do politiky nebo jsem chtěla vyzkoušet zápasy v bahně."
"A?"
"Strašně to tam klouže, vykašlala jsem se na to. Hledám si čistou, klidnou práci. Nedávno jsem si podala dotazník a absolvovala dálkový kurs sebeovládání a sebeobrany. Říkala jsem si, že to se mi v životě určitě hodí."
"Určitě."

"Takže..."
"Ještě jsem chtěla být brankářka, barmanka nebo soudkyně, teď jsem si vzpomněla."
"Ano, to je důležité, díky. Jste tady z Londýna?"
"Né, já žiju na vesnici. To bych měla na farmu daleko."
"Sourozenci?"
"Kde?"
"Máš nějaké bratry nebo sestry?"
"Jo tak. Jenom starší ségru, ale ta už s náma teď nebydlí. Odstěhovala se potom, co za ní začal chodit do koupelny táta, když se koupala, aby jí pomohl namydlit a umýt záda."
"To, že dělal?"
"Jo. Teď to nabízí mně. Taky mi chce masírovat chodidla a chce být u toho, když jdu ven a před zrcadlem si vybírám podprsenku."
"Zajímavé. Co na to vaše matka?"
"Tý masíruje chodidla ve vaně před zrcadlem už kurevsky dlouho."

"A vy po mně nebudete chtít, abych s váma ve vaně zápasila?"
"Ne, proč?"
"Já myslím, že bych vás přeprala."
"Já myslím, že to raději nebudeme zkoušet."
"Máte strach, že byste prohrál, co?"
"Vraťme se k naší nabídce zaměstnácní, prosím, buď tak hodná. Na pozici personální manažerky se hlásilo dost zájemců, v čem jsi výjimečná ty, proč si myslíš, že bys tu práci měla dostat zrovna ty?"
"Nó, já... nevím. Co to jsou za otázky? Myslela jsem si, že se mi praxe v dojení krav bude hodit."
"Aha."

"Takže co. Mám to místo nebo ne?"
"No, dáme ti vědět. Mohla by ses ještě otočit?"
"Chcete se mi kouknout na prdel?"
"To víš, práce personalistky je namáhavé sedací zaměstnání, nemůže jí vykonávat jen tak někdo..."
"Ale jo, klidně."
"Ták. Vypni ji na mě jako velká holka a pěkně s ní na mě zavrť jako nezbedná rošťačka."
"Jo, tak mi táta taky říká. Zrovna tuhle nedávno, když jsem měla zvýšenou teplotu, ležela jsem v posteli, potila se a pila čaje a máma byla zrovna v obchodě, řekl, že mi chce vlastnoručně změřit teplotu, musela jsem si lehnout na břicho, stáhl mi pyžamové kalhoty a strčil mi teploměr mezi půlky. Taky mi říkal, ať ji pěkně vypnu, že maminka už ji nemá tak pevnou. Říkal mi, že mám široká záda jako plavkyně a celou tu dobu, co mi měřil teplotu, měl ruku položenou na mém chodidle a ukazovákem mi objímal palec u nohy a tahal mi za něj, až se mi postavil, takový reflex, víte, vysvětloval mi, že tak se to musí. Taky mi říkal, že mám krásnější palce u nohou než máma.Pak jsem na něho musela vypláznout jazyk jako u doktora a strkal mi do pusy ukazovák a i palec, aby se podíval, jestli jsem ještě pořád nachlazená. Taky mě chtěl pomazat sádlem, abych prý nedostala zápal plic, ale to už jsem mu nedovolila. A naštěstí taky přišla máma z obchodu."
"Zajímavé."

"Prošla jsem do užšího výběru?"
"O užším výběru se v tvém případě moc mluvit nedá. Dobře. Vlez si do té vany."
"Budeme spolu zápasit?"
"Cože? Ne. Neboj se, nic takového."
"Já se nebojím. Já se těším."

"A vážně mi zavoláte, jestli jsem to místo dostala? Víte, my máme na farmě ústřednu a když má někdo telefon, tak ho vyvolají rozhlasem a on musí přestat s prací, já teda přestanu dojit a dojdu si po chodbě na ústřednu, víte."
"Ano, dáme ti vědět."
Tak jo. Bezva. Budu se těšit."
"My taky. Ještě jedna otázka - kolik ti je?"
"Šestnáct. Teda bude mi osmnáct, abyste rozuměl, pane náborčí."
"Ano, rozumím dokonale. Vylez z té vany a nikomu neříkej, co jsi tady dělala, ano?"
"Jasně. To aby ostatní nevěděli, v čem spočívá ten pohovor, že jo?"
"Ano, přesně."
"Jsem teď trochu mokrá, mohla bych se..."
"Ano, jistě, támhle je ručník. My se vám ozveme."

"A nemáš starší bratry?"
"Né, proč? Jenom tu ségru, jak jsem říkala."
"Tak to je moc dobře."