Pašík a řeznice

Když se v ringu sejdou a utkají dvě macaté Němky, obzvláště když jedna z nich je Johana, nevěští to nic dobrého. Johana totiž odjakživa nesnáší a nemá ráda blondýny, co jsou větší než ona, ráda se jim posmívá, vyhrožuje, provokuje je a uráží, dokud nedojde k zápasu nebo ústupu vyhlédnuté oběti. Ráda jim ubližuje.

Gundulu potkala na jednom parkovišti v Dusseldorfu, kde byla nakupovat. Hned jak ji spatřila vylézat z auta, bylo jí jasné, že tohle je příležitost, která se naskytne jednou za život. 

To je moje prasnice, pomyslela si v duchu a cítila, jak se jí při pohledu na ni rozbušilo srdce.

Vždy o nich uvažovala takto, ve zvířecích kategoriích. 

Johana si svou macatou blonďatou svini rozvážně a pečlivě vyhlédla a vybrala, pozurážela a vyprovokovala k zápasu. Zjistit, která z nich je silnější, se zdálo být samozřejmostí a věcí osobní cti. Sama nemohla uvěřit svému štěstí a hlouposti a domýšlivosti své sokyně, když s tím souhlasila a přistoupila na to. 

Na žíněnce už si svou statnou kořist, svůj macatý úlovek pohlídala a netrvalo dlouho, aby si překvapená Gundula uvědomila, že ji čeká tuhé, metodické, zkušené a nemilosrdné krocení.

A taky, že ano. Tahání za vlasy, štípání do cecků, sprosté nadávky. Gundula podezřívala Johanu z toho, že je to sadistka, kterou vzrušuje, když může někoho ponižovat, trápit a působit mu bolest. A skutečně se při několika pasážích, kdy Gundula vřískala bolestí, Johana radostně šklebila a smála.

Na konci už jí úplně došly síly, nechtěla vstát ze země a pokračovat a Johana jí vztekle a nelítostně "dodělala". Posadila se na ni, i když už její sokyně nemohla a vychutnala si své sladké vítězství se vším všudy. Křičela na ni a posmívala se jí. "Ona chtěla vyhrát! Ta vypasená tlustá hloupá svině!"

Moc nechybělo a Gundule vyhrkly do očí slzy.

Pochybujeme, že bude mít chuť na odvetu.

A Johana si připsala na své konto další velkou tlustou blondýnu.

A jak probíhala dodělávka?
Nic příjemného to nebylo.
Tvrdě a bez špetky slitování. Jako v nacistickém lágru.
Johana to dávala Gundule sežrat, jako by se jí mstila za něco, co by sama ani nedokázala rozumně vysvětlit, za to, čím se stala. Blondýny na ni působí jako červená barva na býka a probouzejí škodolibou krutost, o jaké ani netušila, že v ní je.

Nejdříve si Gundula protrpěla breast grabbing neboli útok na prsa, při kterém si musela připadat jako v sadomasochistickém salónu. Johana se své role zhostila s gustem a zaujetím, a opravdu si to užívala.
Když se odstatečně nabažila, následovala verbal humiliation neboli slovní urážení své soupeřky. V tom byla Johana taktéž velmi dobrá, když začala na přemoženou Gundulu křičet a zvyšovat hlas, pevně ji přitom držíc za vlasy, že nemohla ani hnout hlavou, jistě se cítila jako královna.

Po krátké pauze na oddech, kdy Johana z Gunduly milostivě slezla, ale ta zůstala ležet a odmítala pokračovat v boji, se rozlícená Johana na svou zdevastovanou sokyni ještě jednou vrhla, aby vše dokončila a ukončila a svou soupeřku definitivně dorazila, jak fyzicky, tak i po psychické stránce.

Ale Johana pořád nemá dost. Moc se jí líbí, že Gundule už došly síly a že je hotová a může si s ní dělat, co chce. Přesně do takové situace chce své protivnice vždycky dostat. A v případě velké blondýny se jí to podařilo bezezbytku. Johana si vychutnává svou moc, sklízí plody usilovné práce, zasloužené ovoce svého umění, jak svou soupeřku zcela vyřídit a znemožnit.

Znovu si na ni sedá a pokračuje.
Gundula je vyřízená a na pokraji hysterického záchvatu.
Johana ji dostala tam, kam chtěla.

Dostala tu vypasenou svini jak na zabijačce.

Každá chovná prasnice a musí být připravena na to, že někde na ni čeká její řeznice.
Jen neví kdy a kde to přijde.
Gundula se dočkala dnes.
Ale Johanu takových pašic čeká ještě celá řada.
Řeznice si svou prasnici k porážce vždycky najde.