Prej volnostylařka. Málem jsem se zadusil svíčkovou.
Po večeři jsem nejprve vydupal moji drahou Míšu, ne nahlas, aby to tchyně neslyšela a nezáviděla, chichotali jsme se tomu, pak jsem sešel po schodech dolů, šel k tchyni do ložnice a - ne, nevydupal jsem ji taky, jak si možná myslíte - řekl jsem jí, že takovou starou brécu jako je ona, bych dostal na lopatky i se zavázanýma očima.
"Ale nedal, chlapečku, takových už bylo, co to zkoušeli," pravila nevzrušeně.
"Chci to zkusit."
Zkoumavě se na mě podívala, jestli to jako myslím vážně, poškrábala se na prdeli a řekla, ať na ni počkám v obýváku.
Šel jsem do obýváku, vytáhnul z ledničky pivo, sedl si na gauč a čekal jsem, co bude.
Za chvíli přišla tchyně v červené zápasnické kombinéze.
Sebevědomě se usmívala.
"Tak pojď."
Musím říct, že představa, že ji přemůžu a budu jí to pak moct do konce života škodolibě předhazovat, mě vzrušovala do té míry, že se mi z ní postavil. Byla to poctivá, zdravá erekce a měl jsem ji po celou dobu našeho zápasu.
Rozdali jsme si to rovnou na tepichu.
Prostě hardcore jak od Stalingradu.
Myslím, že kdyby nás někdo přitom viděl, v tu ránu ho odvezou.
První kolo jsem měl iniciativu, ale na záda se mi ji přitisknout nepodařilo. Nakonec se mi vysmekla a držela mě na břiše. Dali jsme si pauzu, trochu se vydýchali a šli do další rundy. Umiňoval jsem si svatosvatě, že teď už mi neunikne. Tchyně mlčela a pobaveně mě pozorovala, oba jsme si ten zápas královsky užívali. Čurák mi stál jak voják na frontě. Měl jsem vážnou obavu, že když se mi podaří nějaký dobrý chvat, neudržím se a začnu stříkat. Tak moc mě to s ní bavilo.
Průběh druhého kola byl obdobný.
Já útočil, ona se bránila.
Měla výdrž, mrcha, možná větší než já, což bylo obdivuhodné, na to, kolik jí bylo.
Pokoušel jsem se jí nasadit nelsona, ale marně, znala to a dávala si pozor. Jednu chvíli jsem ji dostal do kravaty, ale dokázala se uvolnit. Nakonec mi sevřela trup svými stehny a vymáčkla se mě všechen vzduch. Připadal jsem si jako v kleštích, jako ve svěráku! Utáhla ještě víc a já se musel ke své hanbě vzdát.
Mohla mi to dát sežrat, zasloužil jsem si to, já domýšlivý osel.
Místo, aby mě ještě víc zdeptala, mě uznale poklepala po rameni.
"Nemyslela jsem, že vydržíš tak dlouho. To víš, já byla několikanásobná mistryně republiky."
Zůstal jsem jako opařený.
Dali jsme si ještě spolu na usmířenou jedno pivo. Vrátil jsem se do ložnice k teplému zadku mé manželky jako zpráskaný pes.
"Kde jsi byl, Fanouši?" přitiskla se ke mně rozespale a moje ruce si dala na svá velká ňadra, abych ji objímal.
"Ále," zavrčel jsem mrzutě a strčil jí jazyk do ucha. "Jen jsem si dokázal, jaký jsem kokot."
Chodidlem se mi otřela rafinovaně o úd a řekla cosi konejšivého.
Dal jsem jí dlaň pod cecek, abych cítil tlukot jejího srdce. Ohromně mě to uklidňovalo. Zároveň jsem jí druhou ruku položil na tvář a pokusil se jí strčit palec do pusy, abych zjistil, jestli náhodou nebude mít chuť mi ho ještě vykouřit, ale chytila mě za něj a odmítavě ho odtáhla.
"A víš ty co, Míšo? Ta tvoje tchyně je vlastně docela prima ženská."
Čímž jsem ji definitivně probudil.
Otočila se ke mně, překvapeně na mě pohlédla a sáhla mi starostlivě na čelo.
"Není ti něco?"
Žádné komentáře:
Okomentovat