pátek 18. května 2012

Svatba judistky

Brittni soutěží v nejtěžší hmotnostní kategorii. Stevena poznala na tréninku. Získal si ji tím, že jí při zápase při přechodu do nevazy pravidelně sahal na chodidlo a rád ji držel mezi nohama v jokošiho-gatame. Vůbec se nestyděl a nebral ohledy na to, že je žena. Dráždil ji a škádlil tím, že je silnější než ona a že ji na žíněnce přemůže. To se jí líbilo. Jeho upřímnost a schopnost jít si za svým. A taky to, že měl taky - stejně jako ona - pár kilo na víc a vůbec nic si z toho nedělal.
Potřebovala mít vedle sebe někoho silného, o koho by se mohla opřít, a u koho by měla radost z toho, že jí chce sáhnout na zadek a poplácat ho. Takového chlapa hledala. Silného, přímého a hodného.
Lichotilo jí, že má o ní zájem a že jí to dává neskrývaně najevo, přede všema.
První dupačka probíhala tak, že ji na gauči chytil do kravaty a škrtil ji tak dlouho, dokud se nezvadla a nevzdala se mu (asi deset nekonečných minut), načež se na ni posadil a začal ji láskyplně líbat a mazlit se s ní, a díval se jí do očí, aby mu odpustila. Bylo to tak krásné, že měla snad pět orgasmů.
Věděl, jak na ni. Věděl i to, co ona sama o sobě doteď nevěděla.
Steven ji uměl dostat, uměl z ní vydolovat to nejlepší.
Uměl ji vydupat tak dobře, že se pak cítila šťastná ještě tři dny, a protože s ní souložil obden, byla šťastná prakticky neustále. 
Když vedle něj usínala a objímala ho, vyčerpaná, dokonale ukojená, zpocená a šťastná, věděla, že tohle bude jednou otec jejich dětí.


Svatba - to je ono!
Nakonec jsem k tomu Steva dokopala.
Kvůli tomu se má kuřba zdokonalila k téměř dokonalosti. Steve mi říká, že jsem v tom nejlepší, což moc nechápu a mírně mě to zneklidňuje, i když to zřejmě měla být lichotka. Jednou z polospánku zamumlal něco jako "Jdi na koule, Jill," a když jsem se ho na to ráno zeptala, začal blekotat cosi o bowlingu, tak nevím.


















Steve dupe i Brittninu nejlepší kamarádku Jill. Jill polyká. Brittni o tom samozřejmě neví. Jill i Steve jsou k ní velmi loajální a ohleduplní. Jill se od Steva ráda nechává postříkat po celém těle, čímž dosahuje v jeho očích statutu výjimečnosti. Brittni si nechává postříkat jenom obličej a poprsí, dál se zatím Steve nedostal.




Dávej kurva pozor, píčo, s tím přívěškem, do prdele.

V obřadní síni.
Brittni byla trochu nervózní, ale Steve jí přes sukni vtlačil vztyčený palec mezi její půlky, což jí rázem uklidnilo. "Jen klid, svině," řekl jí láskyplně. "Nabančím ti až doma."














Předmanželský polibek.
Na veřejnosti se samozřejmě líbají jinak než v soukromí.
Tam jí Steve popadne za obě tváře a dává jí štípané, saje jí jazyk i nos, chytne si ji pod bradou a za vlasy a stčí jí palec do pusy, aby mu ukázala, jak je mu věrná. Steve je starý prasák a ví, jak si ji podmanit.





Čekání na oddávajícího kněze.



A samotný obřad.
Brittni se nudí!
Ten páprda se snad nikdy nevykecá!
Brittni by mu nejradši nasadila páku na loket, nebo ho uspala v triangle choke domrtva. Ta představa jí pobaví a hned má o něco lepší náladu.



























V duchu zvažuje i nějaké drtivé tatešiho gatame nebo kop patou do žaludku.
Kněžík by měl brzy dost. Však já už bych mu ukázala.























No konečně...
Tváří v tvář Stevovi odříkává naučenou řeč a myslí přitom na to, co jí provedl minulou noc a jak moc by chtěla, aby jí přehnul přes koleno a naplácal jako malé holčičce.


















To čumíš, co, zmrde... tos ještě v životě neviděl babu, co?










Bráchu jsem přeprala už ve třinácti.
Našeho tělocvikáře, když mi bylo šestnáct.
Ale Steva, toho pacholka, nikdy.
Vždycky byl on na mně.

















Dáš si šlehačku?
Ploužák se Stevem.
Brittni je zamilovaná. Je v tom až po uši.






A důvěrný rozhovor s bráchou.
"Steven je úchyl, víš to?"
"Jo, vím. Ale nevadí mi to."
"Prý tě mrdá do análu, je to pravda?"
"Ještě mnohem horší věci. Chceš to slyšet?"
"Hm, ne."
"A očuchává ti řitní otvor, podpaždí a chodidla? Nedejbože abys mu dovolila, aby ti sál palce u nohou?!"
"Neboj, brácho,  to můžeš jenom ty."
"A co břicho? Olizuje ti ho a strká ti do pupku jazyk?"
"Někdy, no."
"Já ho zabiju!"





A trocha toho posvatebního ryku.
Kdo se pořádně vybulí, ten pak mrdá bez zábran a s chutí!









Nostalgie... Strejda byl první, s kým doma zápasila, a kdo jí přemohl. Proto brečela dojetím, když jí na svatbě přál všeho nejlepší. A strejda si to uměl užít. Škádlil ji tak dlouho, dokud se mu nezakousla do hrany ruky, přidržela si ho za zápěstí, strčila si do pusy jeho tlustý palec a začala mu ho láskyplně sát.
Já si ještě všechno pamatuju, strýčku. Jak jsi mě poprvé učil uči-matu.







Brittni brečí štěstím.
Jako správná citlivá kráva s velkýma vemenama, co chce podojit.











Brečí...






A je šťastná...



Prostě jedna judistka, co vlezla dobrovolně do chomoutu.
Do manželova držení.

Žádné komentáře:

Okomentovat